Filosofie + duchovní věda 10
Ivo Vrsan
15.04.2012, 21:28:44 RE:
Reagovat
Prosìm o doplnenì: Na zàklade ceho soudìte ze "vsechny jògy..,Gotama Buddha.., ucì ceste "zpet" do Nirvany jezto nenì pravou cestou- cestou pravè làsky jez zarucuje zachovànì individuàlnìho vedomì po vstupu do Nirvany.. Nejsou snad "sìly poznànì realit,sebe sama,indiv.svobody a pravè làsky" predpokladem ùspechu takè v jòze,Buddhismu...? A jak vìte ze, "se individuum pri dosazenì Nirvany cestou Gotamy,Jogy... rozpline" ??
Vysvetlete prosìm v cem spocìvà rozdìl ucenì Gotamy..., a Majtrèi Buddhy.
V, pred casem vràcenè knize "O poznàvànì vyssìch svetù" jsem cetl o metode pozorovànì smyslove projevenèho vnejsìho sveta, postupne od rìse mineràlù, pres jednoduchè organismy k slozitejsìm..,cìmz se jaksi vycvicì tzv. duchovnì smysly jimiz lze teprve poznàvat "vyssì svety". Protoze si mnoho z knihy nepamatuji a snad dosud i pro Vàs platì ze, "opakovànì matka moudrosti" :-) shrnete prosìm cestu do vyssìch svetù dle Duchovnì vedy. (alespon postup vyvìjenì "duchovnìch smyslù".)
Rozdìl mezi takrìkajìc "zavìjenìm" smyslovèho vnìmànì v Jòze.., a "rozvìjenìm" smysl. vnìmànì, az k nadsmyslovèmu v Duchvnì vede, je zrejmy. Je toto predmetem k usuzovànì ze "zavìjenì" je cestou "zpet"?
K obcanskè angazovanosti: Co je predpokladem, co zarucì neomylnost obcansky angazovanych, vezmeme li v potaz nespocet zneuzitych hnutì, zalozenych treba i uprìmnymi lidmi...
Z aktuàlnìho politicko mediàlnìho denì lze usuzovat ze je spolecnost pred novou revolucì. Co je potreba udelat, a je vùbec moznè aby se spolecnost uprìme rozhorcenych obcanù v ulicìch nenechala nachytat na povìdacky falesnych revolucionàrù? Je vùbec revoluce moznou podmìnkou zavedenì TSO, nebo lèpe, je TSO resp. jeho nynejsì clenovè, schopno ovlivnit revolucnì nàladu, tak aby se dostatecny pocet jednotlivcù pokusil TSO praktikovat? Mùzete nastìnit prìpadnou moznou strategii zavedenì TSO "rozhorcenymi obcany v ulicìch"? Dekuji! Ivo
ZMP VM
16.04.2012, 11:05:54 RE:
Reagovat
Jóga a tedy také všechny její odnože mají původ v Indii, která byla první euroasijskou kulturou (pra-indickou) založenou kolonisty ze zanikající Atlantidy. Tato kultura se odvracela od fyzického světa jako od iluze a nástrojem jejího odvracení byla jóga (zavíjení smyslového vnímání), která jím zůstala dodnes. Typickým obrazem jógina se stal tzv. „posed v lotosovém květu“, který zcela jednoznačně naznačuje člověka, který se nechce dotýkat nohama Země (= usiluje o návrat do Nirvány)...
Naprostý obrat, v podobě řádného sestupu do fyzického světa zahájila až druhá euroasijská kultura pra-perská, jejímž nástrojem se stalo zemědělství, jež člověka vede k poznávání fyzického světa doslova jeho prošlapáváním vlastníma nohama a ohmatáváním vlastníma rukama (RS: „rukama myslí duch“). Typickým obrazem zemědělce se stal tzv. „oráč“, jenž opřen do pluhu celou svojí bytostí inklinuje k Zemi (= odvrací se od Nirvány)...
Jde o to, že jen ze Země může vzejít setba lidského „já“, která v Nirváně není možná, neboť v ní vše souvisí se vším. Gotama Buddha však prohlásil „já“ za iluzi a předmětem jeho usilování se stalo „nejá“ (negace já), které rovněž není v Nirváně možné. Gotama Buddha se tak ocitl jaksi mezi Nirvánou a Zemí (lebedění uprostřed kola osudu). Také pro něj je tedy typický posed v lotosovém květu, byť s jiným podtextem. Gotamovo Nejá je ovšem opodstatněné jako příprava na budoucí nástup křesťanství s jeho probodením ega (negace já v nejá) na cestě pravé lásky (viz Pavel z Tarsu: „ne já ale Kristus ve mně“)...
Nyní si všimněme posedu buddhisatvy Maitréji na přiloženém obrázku, který Vám možná pohne útrobami. Posed v lotosu naznačuje Maitréja jen pravou nohou jejíž horizontální holeň se opírá o vertikální holeň levé nohy (pravá polovina těla je božská, levá lidská) stojící pevně na Zemi (přírodní věda). Levá ruka se opírá o kotník horizontální pravé holeně a přes ní o levou vertikální holeň. Pravé předloktí je rozepřeno mezi kolenem horizontály pravé nohy a hlavou (myšlení duchovní vědy), ozdobenou dvojlistým lotosovým květem vycházejícím z diadému na čele mezi očima. Maitréjův lotusový květ, jeho nohy a levá ruka, to vše naznačuje pravý úhel pravé cesty (spojení horních a dolních světů), kterou Maitréja připravuje.
Gotama Buddha o svém nástupci buddhisatvovi Maytréjovi praví:
Jako já bude učit lidstvo pravé podstatě světa,
jako já bude hlásat nauku krásnou (pravdivou) na počátku, uprostřed i na konci,
jako já bude nabádat ke svatému životu (v pravdě).
Jako Buddha založí Mettejó obec mnichů, ale 10x větší...
Slova „jako já“ tu neznamenají „jako Gotama“. Gotama Buddha je přece představitelem „nejá“, který o sobě nikdy nemluvil ani nemyslel jako o „já“. Tzn., že buddhisatva Majtréja bude ve světě působit zcela jako nositel lidského „já“.
Jen poslední slova „jako Buddha“ znamenají jako Gotama. Jako Gotama Buudha bude i Maitréja zakládat obec (Gotama jen mnišskou). Jako 10 x větší obec „mnichů“ si můžete představit TSO (Majtréja = mé tři já)...
Majtréjovo učení pravé podstatě světa, jeho hlásání krásné nauky a jeho nabádání ke svatému životu i jeho impuls k založení obce TSO, to vše najdete v duchovní vědě R. Steinera...
Abychom nebyli v diskusi příliš objemní, doporučuji si knihu RS „Jak poznáme vyšší světy“ pořídit, neboť je celá důležitá a je třeba se k ní vracet. Protože kolega (A. Musil) tuto knihu vydal, lze si ji u něj objednat, snad ještě nějakou má...
Pokud se týká otázky, co zaručí neomylnost občansky angažovaných odpovídám, že nic. Člověk je a vždy bude omylný. I bohové se mohou mýlit. Jde však o to, že v TSO doplácí každý jen na své vlastní omyly, zatímco v současných totalitách (vč. tzv. demokracie) doplácejí na omyly mocných všichni jim podřízení, jen ne ti mocní...
Občanská angažovanost má však dvě stránky:
Stránku negativní = čeho je třeba se zbavit
Stránku pozitivní = co nastolit namísto toho
V otázce negativní se různá hnutí různí jen kvantitativně ve výčtu, co vše je třeba odstranit. V otázce pozitivní se však, s výjimkou hnutí TSO, naprosto shodují v tom, že dosavadní zlo (demokracie = liberální totalita) má být s kosmetickými úpravami zachováno.
Nespočet hnutí se tím scvrkává pouze na dvě: Hnutí TSO a ty ostatní...
Ti, kteří se s ideami TSO důkladněji seznámí, ti na povídačky falešných revolucionářů nemohou naletět. Tzn., že nutnou podmínkou zavedení TSO nejsou rozhořčení občané v ulicích či revolucionáři, ale lidé, kteří těch něco málo negativních a pozitivních idejí TSO pochopili a přijali za své. Bude-li jich dostatečný počet (což zatím není), pak také najdou způsob zavedení TSO, přiměřený aktuálním poměrům. Ti ostatní rozhořčení půjdou v nejlepším případě cestou Islanďanů, na níž budou „nemorální“ otrokáře nahrazovat „morálními“...
zmp
ZMP VM
17.04.2012, 08:57:57 RE: RE:
Reagovat
Omlouvám se, ale zjišťuji, že obrázek Maitréji nedokážu přiložit.
Najdete ho však na wikipedii.
zmp
Spatrakus
10.03.2012, 08:42:11 pomluvy
Reagovat
Jak správně reagovat na pomluvy?
ZMP VM
10.03.2012, 12:31:42 RE:
Reagovat
Samozřejmě, že nejlepší řešením tu je, rozbít pomlouvači hubu. To je však snadno zneužitelné a proto se v civilizované společnosti klade mezi škůdce a poškozeného soudce.
Kdo je to soudce? Soudce je osoba, které předkládáme k posouzení svou žalobu či obhajobu.
V principu je soudcem každý člověk, který má alespoň špetku přirozené soudnosti:
- nad osobou pomlouvače se stává soudcem každý, na koho se pomlouvač obrátí se svou žalobou (pomluvou)
- nad osobou pomluveného se stává soudcem každý, na koho se pomluvený obrátí se svou obhajobou (vyvracením pomluvy)
Nazvěme tohoto „každého“ soudce „veřejné mínění“.
Nuže, jaký je soud veřejného mínění?
Kdo není zaujatý a nemá možnost dopátrat se pravdy, ten si v obou případech řekne:
„Kdo ví, jak to je?“
Tento výrok vlastně zpochybňuje vše, na co se vztahuje (pomluvu nebo vyvracení pomluvy).
Musíme si tedy ujasnit, co chceme aby bylo zpochybněno. Pomluva nebo její vyvracení?
Pro pomlouvače to znamená nepomlouvat, neboť s pomluvou bude zpochybněna i jeho osoba.
Pro pomluveného to z obdobných důvodů znamená nevyvracet pomluvu, neobhajovat se, nedělat z lidí nad sebou soudce.
Mravoučný závěr: Správně reagovat na pomluvu znamená, vůbec na ni nereagovat!
zmp
Jirka
07.03.2012, 00:15:45 Co je pravá láska
Reagovat
V diskusi padla před pár dny otázka, co je pravá láska.
Popíši jednu svoji zkušenost.
Kdysi jsem se učil tančit. Bylo mi vyčítáno, že u toho moc přemýšlím. Po létech mi mistrová uznala, že k tančení přistupuji sice odlišně, ale pro ni s překvapivými výsledky. Inspirovalo to i mé kolegy, kteří mi řekli, my už to Jirko děláme tak jako ty. :)
Co chci ale říci?
Mým cílem nebylo tanec analyzovat, pochopit a přemýšlet u něj. Chtěl jsem dospět do stavu, kdy nad tancem přemýšlet nebudu, ale budu konat, tj. tančit.
Pod pravou láskou si představuji stav, kdy už nepřemýšlím co je správné a proč něco a jak udělat, ale udělám to, s láskou (s negací negativního, tady jsem si "naběhl", záměrně :) ). Logika, intelekt, přemýšlení ... a city jsou spojeny v jednom harmonickém celku.
Člověk pak reaguje spontánně, rychle, bez vypočítavosti, ... ikdyž třeba ne dokonale.
Děkuji všem za zajímavé diskuse probíhající na těchto stránkách. :)
ZMP VM
08.03.2012, 09:54:22 RE:
Reagovat
Lze jen tušit, o čem jste vlastně přemýšlel, když jste přemýšlel o tanci. Možná jste promýšlel dané krokové variace, figury atp. Tak to totiž děláme u různých úkonů, když se učíme nějakému řemeslu. Jakmile se řemeslo naučíme, jakmile dostaneme do rukou či nohou tzv. „fortel“, tu již o jednotlivých úkonech nemusíme přemýšlet, ale provádíme je tak říkajíc automaticky (máme to v rukou, či nohou).
Kdyby bylo Vaším cíle tanec analyzovat a pochopit, možná by jste například zjistil, že se tím, zejména u některých národních tanců (dupák, čardáš, valčík, polka), na jedné straně dostáváte hluboko do historie kulturního vývoje a mísení národů, na druhé straně vysoko do principů makrokosmu. Pak by jste také možné nalezl, že česká polka je nejsložitějším tancem na světě, přestože se zdá být velmi jednoduchá. Stručně řečeno, tato polka mj. představuje zhuštěné spojení kultur východu (čardáš) a západu (valčík) v mechanismu nejdůležitějších prvků naší planetární soustavy, tj. Slunce (střed sálu), Měsíce (tanečnice) a Země (tanečník)...
Je velmi správné, že se lásku nesnažíte vysvětlovat tautologicky láskou, ale konáním. Z Vašich slov vyplývá (smím-li to tak říci) následující rovnice:
Láska = „udělat něco co je správné“.
Obecně lze tuto rovnici vyjádřit slovy:
Láska = schopnost oběti
Je tu však problém. Existuje totiž dvojí láska: Láska moudrá a láska nerozumná.
S nerozumnou láskou se můžete potkat na každém kroku. Nerozumně milující dělá (zcela spontánně, bez vypočítavosti) pro milované co pokládá za správné, aniž o tom přemýšlí. Dělá to tedy bez výběru (aniž tuší zda je pro milované právě toto opravdu vhodné) a bez míry (všeho moc škodí), jak o tom vypráví například pohádka pro ty nejmenší: „Hrnečku vař!“.
Moudře milující přemýšlí o tom, co dělá a proto dělá vše „vypočítavě“, to je s výběrem (podle toho, co se pro koho právě hodí) a s mírou („hrnečku dost!“).
Pohádkové „hrnečku dost!“ naznačuje, že všeho moc opravdu škodí, že stav bez míry (např. akademické nekonečno) je opravdu škodlivý, tedy „negativní“. Takže to, co nazýváte „negací negativního“ (dle Marxe: „negace negace“), je vlastně aktem moudré lásky:
Negace negace = NE x NE = ANO
Z uvedené „negace negace“ je zřejmé, že to negativní(NE) je tu zcela přirozeně dřív než to uměle pozitivní (ANO) a to v relativní podobě dvou naprostých opaků (Lucifer + Ahriman = NE + NE = NENE). To pozitivní (ANO) se může projevit až na základě umělé interakce (násobení) negativů (NE x NE = ANO).
Pozitiv (ANO) nemůže být ve světě dřív než negativy (NE + NE), neboť svět musí být nejdříve stvořen. Stvoření totiž představuje změnu stavu, a je tedy dáno negací (NE) původního stavu. Jen negativ může něco změnit. Pozitiv (ANO) potvrzuje daný stav...
„Mravoučná rada“: Držte se svého sklonu k přemýšlení i tam, kde konáte zcela rutinovaně. Jen tak lze nalézt či vynalézt něco lepšího, dokonalejšího, rychlejšího atp. Neměnné rutině se v praxi říká „provozní slepota“...
zmp
Jirka
08.03.2012, 21:10:42 RE: RE:
Reagovat
Souhlasím, asi se vším.
:)
Při "Láska = schopnost oběti" mne poněkud zamrazilo, protože bych to formuloval podobně.
Jen doplním:
... "pravá láska = schopnost oběti" pro něco ne z fyzického světa, pro přesvědčení, pro pravdu, bez ega, ...
... a k "Mravoučné radě" si dovolím poznamenat, že díky neustálé proměnlivosti světa, považuji přemýšlení za nezbytný předpoklad, jak pravé lásky dosáhnout. Jde totiž o neustále probíhající proces, kde přemýšlení vyváří stabilizující zpětnou vazbu lásce a naopak.
PD Tce
09.03.2012, 18:44:16 RE: RE:
Reagovat
Co když se ale někdo snaží o takovou lásku, kdy si netroufá rozhodovat o tom, co je pro toho druhého vhodné, rád by nechal rozhodnutí (volbu) na druhém...chtěl by být pro druhého nositelem možností...
Co prosím může znamenat tento přístup?
ZMP VM
09.03.2012, 19:13:29 RE:
Reagovat
Moudrá láska předpokládá u milujícího moudrost, to je, že při rozhodování o své oběti ví lépe než milovaní, co je pro ně vhodné.
Nerozumná láska předpokládá u milujícího nerozum, to je, že při rozhodování o své oběti neví, co je pro milované vhodné.
Co u milujícího předpokládá láska, která o své oběti nechá rozhodovat milované? Milující, který o svých obětech nerozhoduje, nemiluje moudře ani nerozumně, ale otrocky!
zmp
PD Tce
09.03.2012, 19:56:50 RE: RE:
Reagovat
Co když by ale ten vztah byl takto vzájemný...?
Co když by oni lásku nevnímali jako oběť, ale jako pomoc...?
ZMP VM
10.03.2012, 11:48:39 RE:
Reagovat
Žádný vztah není dvojstranný.
Řinčí-li ráno budík, probouzí nás k plně bdělému vědomí. Kdo tu ke komu navázal vztah? Vnímaný předmět vědomí (budík) k vnímajícímu vědomí! Na takovém jednostranném vztahu je založeno veškeré naše vnímání.
Tam kde mluvíme o vzájemném vztahu se vždy jedná o dva jednostranné vztahy v nichž:
1. partner je předmětem našeho vědomí
2. my jsme předmětem vědomí partnera...
Oběť a pomoc je totéž.
Pomáháme-li si navzájem, pak jde spíše o spolupráci než o lásku.
Pomáháme-li si navzájem z lásky, pak jde o spolupráci dvou vzájemně se milujících.
V obou případech představuje spolupráce tzv. „dělbu práce“, či směnu, nikoliv lásku. Vzájemná láska, podobně jako vzájemný vztah, představuje dvě jednostranné lásky, které jsou buď moudré nebo nerozumné. Tato vzájemná láska je tu tedy navíc a nemá s „dělbou práce“ (směnou) nic společného, pokud není láskou otrockou.
Otrocká láska není třetím druhém lásky, neboť také ona je buď moudrá nebo nerozumná. Od neotrocké moudré či nerozumné lásky se liší jen v osobě:
- neotrocká moudrá či nerozumná láska předpokládá moudrost či nerozum u milujícího
- otrocká moudrá či nerozumná láska předpokládá moudrost či nerozum u milovaného
Nejnázornějším příkladem otrocké lásky k moudrému milovanému je láska sv. Metoděje-Michala k sv. Konstantinovi-Cyrilovi. Příslušná legenda o tom praví:
„Metoděj sloužil svému mladšímu bratru Konstantinovi jako otrok!“
Starší Metoděj byl totiž představitelem sociální správy „badatelem a soudcem“ zatímco mladší Konstantin představoval filosofii „myslitele a mudrce“. Protože vnímání a úsudek máme vrozené (přirozené), je Metoděj starší. Protože myšlení musíme mezi vnímání a úsudek teprve uměle vložit ( usuzování na základě uvažování o vnímaném = inteligence), je Konstantin mladší. Metoděj tedy slouží Konstantinovi jako otrok, protože spravedlivý soud není přirozený (neinteligentní) a nesmí se tedy řídit podle pouhého přirozeného pozorování, bádání, či podle výpovědi svědků (žaloby či obhajoby). Spravedlivý soud je umělý, neboť se „otrocky“ řídí podle umělého uvažování (myšlení) o pozorovaném (vnímaném, vybádaném, dosvědčeném atp.)...
zmp
PD Tce
11.03.2012, 12:50:44 RE: RE:
Reagovat
Aha, děkuji, z pohledu jednoho tedy asi existuje 16 různých vztahů lásky (platí pro on+ona, ona+ona, on+on), či přirozené milující lásky (on+ona)......(při 10-ti obecných kombinací) :
1. neotrocká moudrá + neotrocká moudrá
2. neotrocká moudrá + neotrocká nerozumná
3. neotrocká moudrá + otrocká moudrá
4. neotrocká moudrá + otrocká nerozumná
5. neotrocká nerozumná + neotrocká nerozumná
6. neotrocká nerozumná + neotrocká moudrá
7. neotrocká nerozumná + otrocká nerozumná
8. neotrocká nerozumná + otrocká moudrá
9. otrocká moudrá + otrocká moudrá
10. otrocká moudrá + otrocká nerozumná
11. otrocká moudrá + neotrocká moudrá
12. otrocká moudrá + neotrocká nerozumná
13. otrocká nerozumná + otrocká nerozumná
14. otrocká nerozumná + otrocká moudrá
15. otrocká nerozumná + neotrocká moudrá
16. otrocká nerozumná + neotrocká nerozumná
Píšete ale ''že žádný vztah není dvojstranný'', tedy vztahy č. 1, 5, 9, 13 nejsou samou podstatou vztahově udržitelné? 1, 5, 9 jako nemožnost ''mudrc mudrci mudrcem'' či ''otrok otroku otrokem''?
Neudržitelné jsou také všechny kombinace vztahů nerozumných?
Tedy nadějné jsou jen vztahy č. 3, 11 ? Tedy jediná kombinace? Viz. jako láska sv. Metoděje-Michala k sv. Konstantinovi-Cyrilovi? I proto jsou svatí, jeden díky druhému?
ZMP VM
11.03.2012, 15:33:46 RE:
Reagovat
Protože u neotrockých lásek záleží na moudrosti či nerozumu milujícího, bez ohledu na to, jaký je milovaný, lze rozlišovat pouze dvě neotrocké lásky (1a + 1b):
1. neotrocká láska milujícího:
a/ moudrého = moudrá láska
b/ nerozumná = nerozumná láska
Protože u otrockých lásek záleží na moudrosti či nerozumu milovaného, bez ohledu na to, jaký je milující, lze rozlišovat pouze dvě otrocké lásky (2a + 2b):
2. otrocká láska milujícího:
a/ k moudrému = moudrá láska
b/ k nerozumnému = nerozumná láska
Víc jich není, neboť žádný vztah není dvojstranný, ale každý je navazován jednostranně, od předmětu vědomí k vědomí, které pak tento vztah může prohřát láskou...
zmp
PD Tce
12.03.2012, 19:45:11 RE: RE:
Např. moudrá láska neotrocká - už asi rozumím, je to Vámi myšleno v tom směru, např. když někdo ví (tuší), co by si ten druhý přál, aby on dělal či nedělal či něco dělal jinak - a ví to, či to tuší, na základě jasných vědomých signálů od toho druhého. Začne to dělat či něco dělat přestane....tím dá onu oběť...z lásky k druhému......souhlasím
Já to myslel tak, když ty signály od druhého vědomé nebudou (budu si tím jist). Když v tomto případě naopak poznám co je pro toho druhého pravděpodobně vhodné ač on(a) to vědomě neví - a poznám to na základě nevědomých signálů, projevů toho druhého. V tomto směru jsem myslel, že je vhodné být pro druhého nositelem možností. Jen těch možností, které jsou pro druhého vhodné (dle těch signálů a projevů), ať si z nich sám vybere (či nevybere) - ať si sám určí určitý směr svého vývoje, já jen (nepřímo) nadhodím směr neurčitý - možnosti............a toto pak případně ve vzájemném vztahu. Tak nějak jsem to prvotně vše myslel.....tuto hlubší vzájemnou pomoc z lásky..........vzájemně (taktně si) poukazovat na nevědomé nedokonalosti a (taktně) zároveň druhému nabízet ony možnosti k řešení. Hlavním předpokladem v tomto vztahu by ale musela být obecná láska k ''pravdě'' - ke snaze o ní, jakožto k cestě vzhůru od utrpení, trápení apod.,....spolu a to jen díky tomu.
PD Tce
11.03.2012, 15:17:35 RE: RE:
Reagovat
Nešel by pak (pokud na tom něco je) pojem ''otrocká'' nahradit pojmem ''pomáhající'' ? Jakožto dle přístupu?
oběť - negativní přístup - otrok
pomoc - pozitivní přístup - pomocník
ZMP VM
11.03.2012, 15:41:09 RE:
Reagovat
Moudrá oběť = pomoc moudrému či nerozumnému
Nerozumná oběť = škodí moudrému i nerozumnému
zmp
Atrea
09.03.2012, 19:23:16 RE: RE:
Reagovat
Je možné se podívat na TSO jako positiv (ANO) sociálního společenství lidstva?
Luciferský pád vytvořil luciferský řád bohů - luciferský východ (východ sociálního řádu = negace ráje stvořitele).
Pak následuje karmické působení - ahrimanský ne-řád bohů - ahrimanský západ (západ sociálního řádu = negace luciferského řádu )
Takže nyní probíhá negace + negace sociálního řádu?
"To pozitivní (ANO) se může projevit až na základě umělé interakce (násobení) negativů (NExNE=ANO)."
Můžete mi nějak přiblížit, co si mám pod tím představit?
Děkuji a srdečně všechny zdravím........
ZMP VM
10.03.2012, 11:08:58 RE:
Reagovat
Negativní (NE) luciferský sociální řád je kulturní totalita (viz „Pilíře totality“ v metodice TSO).
Negativní (NE) ahrimanský sociální řád je ekonomická totalita (viz „Pilíře totality“)
Tak zvaná politická totalita (viz „Pilíře totality“) představuje jakýsi přechod od kulturní totality luciferské k ekonomické totalitě ahrimanské. Je tedy jakýmsi součtem obou negativů (NE + NE = NENE).
Positivní (ANO) sociální řád je dán vzájemnou interakcí obou předchozích negativů (NE x NE = ANO). Tento řád tu ještě není, je však předmětem odvěkého úsilí o jakýsi „globální stát“ (světovládu).
V současnosti je teoreticky nastíněn zejména papežskými sociálními encyklikami, hlásající jakousi „přijatelně snesitelnou míru otroctví a ohleduplnost otrokářů“. Tyto papežsko-jezuitské encykliky dnes fakticky zcela ovládají učební osnovu sociálně zaměřeného státního školství. Tyto encykliky vzešly z reakce na světové socialistické hnutí (Marxismus), které slibovalo nápravu liberální totality totalitou politickou, jak ji známe z doby reálného socialismu u nás. Tehdy církev (zejména jezuité) pocítila narůstající „přebíhání“ věřících z řad nejnižší třídy (dělníků atd.) k socialistům, kteří měli jakž takž vypracované sociální teorie (byť utopické), zatímco církev v tomto ohledu neměla nic.
Očekávaný jezuitský positiv měl svého praktického předchůdce v Jezuitských státech v jižní Americe, v nichž domorodý lid vstával, pracoval, stoloval, plnil manželské povinnosti, usínal atp. podle vyzvánění kostelních zvonů. Teoretické předchůdce měl v různých utopiích, včetně Platónovy představy státu v jehož čele stojí moudří filosofové...
Představa mechanismu a průběhu „negace negace“ je přes svoji jednoduchost nesnadná, zejména následkem nereálných akademických teorií, kterými nám stát vyplachuje mozky již od základní školy. Konkrétně se tu jde o násobení, o němž jsme se učili jako o jakési zkratce pro sčítání (NE + NE = 2 x NE). Takto školsky by „negace negace“ vypadala následovně: NE x NE = NENE (NE + NE).
Reálné násobení je dáno interakcí dvojice sil, spolupůsobících v pravém (pravoúhlém) uspořádání, jak ho naznačuje písmeno „T“ (Tau = staroizraelské jméno Boha), nebo obrácené „T“ (Tao čínského mudrce Lao-tse). Tau se týká vnitřního prostoru, Tao vnějšího prostoru.
V uvedeném pravém uspořádání dochází k násobení sil (mocnění, stupňování atp.), jak ho můžeme znát:
- z geometrie jako: „skládání sil ve výslednice sil“
- z mechanické praxe jako: „síla x páka“
- ze statické praxe jako: „síla x základna“
zmp