Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Filosofie + duchovní věda 11

19. 12. 2013

Evka
20.03.2012, 16:45:55 Čo je v človeku?
Reagovat

Jeden večer vzal starý indián svojho vnuka a rozprával mu o boji, ktorý prebieha vo vnútri každého človeka. Vravel mu: "Synu, tá bitka v každom z nás je ako bitka medzi dvoma vlkmi. Jeden je zlý. Je to hnev, závisť, žiarlivosť, smútok, sebeckosť, hrubosť, nenávisť, sebaľútosť, falošnosť, namyslenosť a ego.
Druhý je dobrý. Je to radosť, pokoj, láska, nádej, vyrovnanosť, skromnosť, láskavosť, empatia, štedrosť, vernosť, súcit a dôvera.

Vnuk o tom všetkom premýšľal a po chvíli sa spýtal:"A ktorý vlk nakoniec vyhrá?"
Starý indián odpovedal: „Ten, ktorého kŕmiš..."

 

Dotaz: Tak ako je tomu? Vy ste tuna hovorili, že v podstate človeka je zlo. Iba zlo, nie dobro?
ZMP VM
20.03.2012, 18:56:13 RE:
Reagovat


Starý indián může vnukům vykládat co chce. Otázkou je, zda je jeho výklad pravdivý.

Už jeho úvodní podobenství je zavádějící. Což můžeme boj mezi zlem a dobrem přirovnávat ke rvačce mezi dvěma vlky? Pojem „dobrý vlk“ je opravdu postaven na hlavu. Téhož zrna jsou moderní „pohádky pro nejmenší“ o dobromyslných démonech, dravcích a podobné pakáži...

Od kdy je například smutek zlý? Existuje snad jediná zmínka o tom, že by Ježíš Kristus byl veselý?

Ani hněv nelze pokládat šmahem za zlo. Což rozhněvaný Ježíš Kristus nevyhnal penězoměnce z chrámu?

Sobectví a ego nejsou dvě různé věci, ale jedna a táž (sebeláska).

Ani sebelásku však nelze jen tak bezevšeho pokládat za zlo. Což Ježíš Kristus nepravil: „Miluj bližního svého jako sebe samého?“ Což v procesu poznání není egoismus plně oprávněný?

A od kdy trpí vlci sebelítostí?

Z výčtu 11 zel starého indiána, nám tedy 5. odpadlo.

Ze zbývajících šesti jsou:

- závist, žárlivost, nenávist a namyšlenost ďábelské

- hrubost a faleš satanské

Zde máte ony dva vlky (ďábla a satana)...

To, co je vyjmenováno jako 12 dober je něčím třetím, rozhodně ne vlčím. Ani tento výčet však není zcela správný:

Pokoj a vyrovnanost je totéž a empatie a soucit je rovněž totéž. 12 dober se tak zcvrklo na 10.

Z nich pět nelze jednoznačně pokládat za dobro:

Radost není dobrem, raduje-li se ze svého úspěchu zločinec.

Láska a štědrost rovněž nejsou dobrem, jsou-li nerozumné.

Důvěra k zločinci také není dobrá.

Dělat si neopodstatněné naděje není také nic dobrého.

Věrnost zlozvykům rovněž ne...

Zkrátka, Váš starý indián je možná vyrovnaný, skromný, empatický, laskavý a důvěřivý dobrák, určitě však je to starý trouba, který svým vnukům jenom plete hlavu...

Evku prosím za odpuštění...

zmp
ZMP VM
13.03.2012, 10:00:49 reakce na PD Tce 12.03.2012, 19:45:11 RE RE
Reagovat


Zbytečně si to komplikujete. Pokud jednáme na základě vědomých signálů milovaného, jedná se o lásku otrockou. Pokud takové signály nepozorujeme a proto jednáme podle svého uvážení, jedná se o lásku neotrockou. V jednom vztahu lze konat střídavě v duchu obojí lásky (otrocké i neotrocké)...

Lásku k pravdě předpokládá jen moudrá láska...

zmp


Ivo Vrsan
11.03.2012, 16:37:17 Obcanskà angazovanost versus duchovnì rùst
Reagovat

Dobry den!

Pri mèm lajckèm zàjmu o "duchovno" a obcanskou spolecnost, alternativu spolecenskèho usporàdànì tak aby vliv spolecnosti na jednotlivce (a naopak) byl zdravjejsì..,pricemz Vase TSO povazuju za dokonaly nàstroj, naràzìm na dylema, zjevny rozpor mezi onim duchovnem a obcanskou angazovanostì..., a to tento: duchovnì cesty jako Budhismus,Joga.. charakterizujì svet a zivot resp. prerozovànì se, jako prozìvànì utrpenì (prestoze ne permanentnì, nevyhnutelnè) z nejz je treba se osvobodit praxì jiz predepisujì duchovnì nauky, tedy zreknutì se sveta jako zdroje utrpenì.. Obcanskà spolecnost pak mà za to ze je moznè vybudovat spravedlivou spolecnost uprìmnou spolupracì,angazovanostì kazdèho k tomu schopnèho.

Zrejmy rozpor je nasnade.

Lze vùbec doufat ve spravedlivou spolecnost jestlize prirozenostì fyzickèho zivota je utrpenì?

A paklize je moznè podmìnky fizyckeho zivota spolecnosti zlepsovat (tedy i zhorsovat) nemelo by to byt spìs jakymsi vedlejsìm efektem plinoucìm z duchovniho ùsilì individua nez "masovou" politickou angazovanostì verejnosti -vzhledem k (hojne vyuzìvanè) moznosti zneuzitì masy propagandou, napr. operacì pod falesnou vlajkou (9.11.2001), falesnou revolucì nebo odvedenìm pozornosti masy viz. aktuàlnì "KONY" ..?

 

Lze tedy rìct ze jen duchovne pokrocily jednotlivci mohou utvàret zdravou obcanskou spolecnost? Budou vsak vùbec o tuto stàt?, paklize budou zastàvat filozofii kde svet=utrpenì??
ZMP VM
11.03.2012, 18:35:52 RE: Obcanskà angazovanost versus duchovnì rùst
Reagovat


Ve světě v němž žijeme je velmi mnoho různých duchovních proudů, které spolu více méně nesouhlasí, pokud si přímo neprotiřečí. Vy jste jmenoval dva východní proudy (Buddhismus a Jogu), které skutečně tento svět pokládají za „slzavé údolí“. 600 let po Buddhovi však vznikl na západě duchovní proud zvaný křesťanství, který chce naopak do tohoto „slzavého údolí“ vnést „království nebeské“.

Z toho můžete vidět, že Buddhismem a Jogou se veškerý duchovní život ani zdaleka nevyčerpává.

Ale budiž, přistupme na tezi, že tento svět je přirozeným zdrojem utrpení, které se Vám zdá být v rozporu s občanskou angažovaností a položme si otázku:

Jaký cíl by mohla mít občanská angažovanost, kdyby na světě nebylo žádného utrpení?

Žádný!

Občanská angažovanost a svět který je zdrojem utrpení nejsou v rozporu, ale jedno je přece logickým důsledkem druhého. Pravá občanská angažovanost má za cíl zbavit lidstvo utrpení. Je-li utrpení přirozené, pak je občanská angažovanost umělým lékem.

Navíc bychom se možná divili, kolik procent z veškerého lidského utrpení má skutečně přirozený původ, a kolik si ho způsobují lidé sami, uměle jedni druhým. Pokud občanská angažovanost omezí alespoň to umělé utrpení, udělá pro trpící lidstvo nepředstavitelně mnoho. Troufám si tvrdit, že již tím promění tento svět ze slzavého údolí na svět lásky.

Buddhovo „zřeknutí se tohoto světa jako zdroje utrpení“ lze v křesťanském duchu změnit na:

Zřeknutí se tohoto světa jako zdroje utrpení, umělým (uměleckým) nastolením nového světa bez zbytečného umělého utrpení.

Vy jste ukázal na Buddhismus, jaký byl založen Gotamy Buddhy, odříkajícího se tohoto světa. Gotama Buddha však ukázal na svého nástupce buddhisatvu, budoucího Majtréu Buddhu, jenž se má naopak v tomto světě angažovat. Tento buddhisatva se v tomto světě angažuje již 2600 let a je to právě on kdo spolupůsobil na vzniku křesťanství a přivedl své působení až ke vzniku současné západní duchovní vědy, k ideji TSO atp...

Úsilí žádné duchovní individuality by nemělo smysl, kdyby nebylo nikým jiným přijato. Duchovní vědě jde právě o to, aby k jejím idejím měla přístup co nejširší veřejnost, v případě TSO co nejmasovější angažovanost veřejnosti. Spokojí se však alespoň s dostatečným množstvím. Neboť bez lidí, není žádná náprava, tím méně náprava věcí veřejných možná. Úsilí duchovních individualit samo o sobě nestačí.

Zneužití mas proti masám prolhanou propagandou, to tu již bezpočtukrát bylo. To nás však nesmí odradit od možnosti, že se jednou konečně dají masy využít ve svůj vlastní prospěch...

Duchovně pokročilí lidé mohou dát návod, jak vytvořit a udržovat zdravou občanskou společnost. Vlastní utvoření a udržování takové společnosti je však již na ostatních lidech, kteří nemusejí být duchovně pokročilí, ale musejí mít alespoň touhu po vymanění ze současného otroctví, touhu po individuální svobodě. O zdravou společnost však nebudou stát, pokud budou věřit, že jejich utrpení je neodstranitelné, pokud budou následovat minulého Gotamu Buddhu, nikoliv budoucího Majtréu Buddhu...

zmp
Ivo Vrsan
11.03.2012, 22:00:22 RE: RE: Obcanskà angazovanost versus duchovnì rùst
Reagovat

Dekuji za podrobny vyklad!

 

Onen rozpor mezi obcan. ang.. a ùtrpnou prirozenostì sveta spocìval spìs na vìre ze ona prirozenost je proste takovà a tedy nelze ji tzv. privèst k dokonalosti= vyhladit utrpenì, ale pouze zmìrnit jejì ùtrpny ùcinek napr. zajistenìm vnejsìho komfortu, vyuzitìm technologiì atp.., coz vsak je pouze jaksi kosmetickà ùprava, kterouzto jako neùcinnou drìve ci pozdeji odhalì smrt,zdravotnì problèm prìpadne vnejsì udàlost jako povoden atp.

Jòga takè hovorì o tzv. vyssìch(nebeskych) a nizsìch(pekelnych) oblastech a upozornuje ze i ty nejvyssì z nebeskych oblastì jsou svou prirozenostì strastnè protoze bytosti v nich prezìvajìcì budou casem muset sestupavat nìz na "kole zivota" jelikoz v nem jsou svou "zìznì po zivote" uvezneni... tzn. ze, praktikujìcì jez putuje temito vyssìmi nadsmyslovìmi sfèrami se mà mìt napozoru aby nepodlehl "okouzlenì" z blazenosti jez tyto sfèry nabyzì, ale sel az za ne tj. do Nirvany.

 

Nevím jestli jde o rozpor. Spìs by se chtelo rìct ze, prestoze tato moznost (obcan.angazovanost) zde dìky utrpenì je, její vyuzitì se rovnà ztràte casu vzhledem k nemoznosti zmenit strastnou prirozenost sveta docela= tak aby zmena nebyla znovu smetena vnejsìmì okolnostmi cìmz pricházì veskerà snaha obcansky angazovanych vnivec.

 

Samotnèmu se mi nechce verit ze vsechno snazenì pro zmenu ve spolecnosti je marnost nad marnost, takto vsak chàpu ucení Buddhismu a Jógy . A jestlize jde o "starè a prekonanè" paradigma, jakto ze jej lze s ùspechem praktikovat a dospet nejvyssìch stupnù poznànì? viz. "cesky Milarepa" Kvetoslav Minarìk

Dekuji a preji dobrou noc!
ZMP VM
12.03.2012, 10:18:48 RE:
Reagovat


Tzv. „kolo života“ zná i západní okultismus. Toto kolo v principu představuje obvod kruhu, složený ze dvou půlobvodů. Jeden půlobvod rotuje směrem nahoru, druhý dolů. V dolní úvrati je fyzické svět Země, v horní úvrati nejvyšší duchovní svět, tzv. „vyšší devachan“. Po smrti ve fyzickém světě vystupuje věčné jádro člověka do duchovních světů, z nichž v horní úvrati sestupuje zase dolů na fyzickou úroveň, na níž vstupuje po jakési „duchovní smrti“. Z hlediska fyzické úrovně je kolo života vlastně kolem reinkarnace, zvaným také „kolo osudu“...

Nechce-li se jogín ve fyzickém světě již inkarnovat (na západě převládá opačné úsilí, o věčné setrvávání ve fyzickém světě), nesmí se držet obvodu kola, ale musí se dostat do jeho středu, kde si pak lebedí ve svém lotosovém posedu, který naznačuje dvojí:

- že se nohama nedotýká Země

- že hlavou nedosahuje do devachanu

Pojem „lebedí“ jsem zvolil záměrně, neboť takový jogín sice dosáhl svého cíle, neinkarnovat se na zemi, ale současně ztratil možnost dosáhnout vyšších duchovních světů, nacházejících se nad středem kola života. Tzn., že tzv. „Nirvány“ nikdy nedosáhne, neboť prostě ustrnul ve vývoji, kvůli kterému tu kolo života je. Co si počne, až kolo života splní svůj účel a zanikne?

To také znamená, že ani „český Milarepa“ Květoslav Minařík touto metodou nemohl dospět k nejvyšším stupňům poznání...

Bez vývoje na kole života neexistuje jiná možnost dosáhnout Nirvány, než se v ní horní úvrati kola prostě rozplynout, jako Ramakrišnova solná panenka (kapka Nirvány) v moři. Jenže takové sebe-rozpuštění v Bohu nemá nijaký smysl. Kolo života je tu od toho, aby kapka Nirvány mohla v řadě reinkarnací svou individualitu natolik vyvinout, aby se po vstupu do Nirvány nerozpustila. Z toho je také zřejmé, že takový vývoj v samotné Nirváně není možný. K tomu účelu je tu na „dně propasti“ (v dolní úvrati kola) „kámen úrazu“, zvaný Země. Tzn., že bez utrpení (změny původního blaženého stavu) není žádného pokroku: „Učedník mučedník!“

Občanská angažovanost se však týká především utrpení, které si nad to přirozené (kola osudu) způsobují lidé uměle sami. Vedlejším produktem občanské angažovanosti je zbytečné nezatěžování osobní karmy, tedy příznivější osud, méně utrpení v kole osudu. Občanská angažovanost tedy není ztrátou času, ale odstraňováním zbytečných překážek na cestě individuálního vývoje...

zmp
Ivo Vrsan
12.03.2012, 22:09:22 RE: RE:
Reagovat

"Co si počne, až kolo života splní svůj účel a zanikne?"

 

Bude mu to jedno protoze je v Nirvane, kterazto se nenachàzì v hornim poli kola osudu ale mimo nej. toto kolo obsahujìcì svety nizsì ci vyssì, je (prestoze lze na vyssich urovnich prozivat "nebeskè stavy") vezenìm z nejz "dospelè" duse hledajì cestu. Z toho lze usoudit ze Vàmi zmìneny Devachan je zde povazovàn za neuspokojivy cìl, protoze pomijivy- vycerpà li bytost karmickè zàsluhy s jejichz pomocì se do vyssìch svetù dostala, "padà" znovu nìze s nejasnou perspektivou o budoucnosti.

Cestou ven z kruhu se pokusil K. Minarìk jiz jako 17ti lety projìt, po obdrzenì brozurky o Jòze od svèho jedinèho prítele. Netrvalo vìce nez dva roky a K.M. dovrsil osmidìlnou stezku a dosàhl nesmrtelnosti!

Tèto se po uvàzenì(vzhledem k jeho mlàdì) vzdal a pocal o svè zkusenosti psàt a stal se tzv. Guruem.

Jeho zivotnì podmìnky v mlàdì byli velice tezkè, byl pekarem 16hod. denne a presto podvyziveny (zrejme mu nedelalo potìz prijmout filosofii zivota jako utrpenì), zacal intensivne cvicit Hathajògu, brzy pronikl plne vedomou myslì do vyssìch svetù kterymi se, upamatovàn na jejich povahu, nenechal zlàkat ale sel az k pravèmu mystickèmu cìli Nirvàne.

 

K.M. varuje pred nedodrzovànìm postupnèho zuslechtovànì jedince nejdrìve mravnìm upevnenìm,asketismem ve smyslu nezàjmu o vyzìvànì se ve smyslovèm svete, "bezprìcinnou radostivostì"-vùlì upevnovanou povznesenou nàladou- ("protoze Nirvany nelze dosàhnout skrze deprese atp.=pekelnà oblast, ale skrze stavy radostnè=nebeskè".

 

Az po upevnenì osobnosti, kterà tak teprve mùze celit svodùm egickè mysli..,mùze clovek zacìt s cvicenìm kocentrace.

Tato se mà vyhradne tykat nohou! Nohy jsou dle nej jedinym bezpecnym místem. Ostatnì tel. partie skytajì svà specifickà nebezpecì.. Pri pokusech o soustredenì se mà dbàt na to aby se nikdy neztratilo ze zretele beznè vnìmànì okolì coz mà zarucit udrzenì zdravèho rozumu a ne upadànì do jakèsi strnulosti, kterà produkuje spìs tupost nez bystrost vedomì, uvedomovànì..,jejìmz prohlubovànìm se otevìrajì nebeskè svety...

 

Uz je pozde, zeptam se jen, jakto ze je takovy zàsadnì rozdìl mezi pohledy na "charakter" vyssìch svetù dle K.M. a Duchovnì vedy -Devachan? A je li Vàs nàzor na K.M. takovy ze "ustrnul"..,vychàzìte pouze z mèho popisu nebo znàte jeho dìlo?

pro dnes ps: podarilo se mi kdysi po nekolika pokusech Tibetskè meditace (soustredenì se ne na nohy) dosàhnout "ùspechu" v podobe zàzitku svetla a nekonecnosti vedomì (jà jsem). Nàsledky to melo presne takovè jakè popsal K.M. po nekolika letech od zàzitku.., jsem pri ctenì toto mohl dobre posuzovat. Jsem presvedcen o ryzosti osoby K.M. ovsem praxì jsem si to jeste neoveril. Jste Vy praktikujìcì techniky popsanè R. Steinerem? Mùzete skrze vlastnì zkusenost Jeho poznatky potvrdit jako pravdivè, tehcniky ùcinnè...? Dekuji! Ivo
ZMP VM
13.03.2012, 11:25:56 RE:
Reagovat


Máte pravdu, že Nirvána je mimo kolo života (osudu). Netuším, jak jste z mé reakce vyvodil, že Nirvánu ztotožňuji s Devachanem. V tomto směru není podstatných rozdílů v náhledu na „charakter“ vyšších světů dle KM a Duchovní vědy...

Spor (smím-li to tak říci) je však o to, zda se K. Minařík skutečně vydal cestou z kruhu nebo naopak cestou do středu kruhu, kde se lze vyhnout reinkarnaci, odkud však nelze vstoupit do Nirvány...

Než zareaguji na Vaše otázky, chci předem ulehčit svému svědomí s tím, že Vám nechci brát Vaše přesvědčení či jakkoliv jinak Vás zraňovat. Z Vašeho projevu je zřejmé, že jste velmi kultivovaný člověk a své názory nikomu nevnucujete a za takového pokládám i KM. Otázka Nirvány je však tou nejvyšší otázkou, ve které se i ti nejzasvěcenější mohou snadno mýlit, jako v otázce absolutna, věčnosti, okamžiku, počátku, Boha atp. Vždyť už sama skutečnost, že můžeme o absolutnu mluvit jen pomocí „nepatřičných“ relativních pojmů, ušitých pro relativno, je zdrojem nepřeberných omylů. Jako příklad uvedu relativně iluzorní akademický pojem „nekonečno“, jímž se často nahrazuje pojem „věčnost“ a který sám zmiňujete následovně: „podařilo se mi... dosáhnout „úspěchu“ v podobě zážitku světla a nekonečnosti vědomí (já jsem)...“

Nepochybuji o tom, že jste měl zážitek „věčnosti“ vědomí „já jsem“.

Proto se předem omlouvám, nebudu-li moci s Vámi v něčem souhlasit a ujišťuji Vás, že se mě osobně nijak nedotkne, nebudete-li moci souhlasit se mnou...

Když krátce po listopadu 89 začalo dílo KM vycházet, byl jsem s přáteli kontaktován jeho nadšenými vydavateli, takže se mi dostalo velmi brzy do rukou. Nestudoval jsem ho ovšem systematicky, neboť mě neuspokojilo. Nalézal jsem v něm, dle mého soudu, zásadní rozpory zejména ve vztahu k tomu nejvyššímu, tj. k Nirváně. V této věci KM zaujímá stanovisko plně odpovídající stanovisku tzv. „advaity“, jejímž čelními představiteli jsou indičtí „guruové“ nesoucí jméno Mahariši. Svého času jeden z nich inspiroval skrze Beatles západní hnutí zvané Hipís, či jak se to správně píše.

Advaita pokládá Nirvánu za „Božské Já“, jako absolutně nekonečné centrum všehomíra, čímž sama sebe zcela jednoznačně lokalizuje do středu kruhu života.

Dle mého názoru KM neustrnul, jen se v dané inkarnaci vydal do středu kola života, z něhož nepochybně najde zase cestu zpět, neboť neexistuje cesta poznání bez nevyhnutelného bloudění. Vím o čem mluvím, neboť jsem tam vlivem učení jógy v mládí také zabloudil a opět se odtud vymotal dřív než se mi do rukou dostalo učení advaity.

Obdobně jsem si ověřil správnost některých technik dřív, než se mi dostal do rukou jejich popis od R. Steinera, jehož duchovní věda je jediným „učením“, v němž jsem dosud nenalezl žádné rozpory...

zmp
ivo vrsan
13.03.2012, 23:18:35 RE: RE:
Reagovat

"Máte pravdu, že Nirvána je mimo kolo života (osudu). Netuším, jak jste z mé reakce vyvodil, že Nirvánu ztotožňuji s Devachanem. V tomto směru není podstatných rozdílů v náhledu na „charakter“ vyšších světů dle KM a Duchovní vědy..."

 

Nenasel jsem, kde bych ztotoznoval Devachan a Nirvanu. (ale chtel jsem se na to zeptat paklize by jste rekl ze Devachan nenì totozny s vyssimi svety od KM.) Ptal jsem se na rozdìl mezi Vyssìmi svety jako "prekàzka" KM a "Devachan"RS jako Cìl? (nachàzejìcì se v hornì càsti kola jako u KM) - Odpovedel jste ve tretì vete?

 

 

Usuzuji ze jde o totoznè oblasti, jen moznà jinak pojmenovanè KM a RS. Ovsem oba jim prisuzujì vyrazne odlisnè povahy! Jednou cìl podruhè "past".. Jde opravdu o stejnè svety?Je Devachan dovrsenìm vyvoje podle RS? Je koncem prevtelovànì...?

Jestlize ano pak jak dokazete vyvràtit KM poucku "o strastnè povaze nadsmyslovych svetù tedy i Devachanu?

 

 

Nekonecno/Vecnost

Vzpominam si ze jsem vàhal pouzìt slovo nekonecno, protoze to neni tak docela pravda, ale tento prìmer se hodil na tu, proste ùzasnou ROZLOHU do kterè se to vedomì "Ja jsem" bleskove rozsìrilo! Pamatuju si ze ÙZAS ktery ten zàzitek uvedomenì si-se a to "VSUDE"!!! resp. v "nehoràznych rozmerech":-) zapricinil myslenku asi jako "vetsì uz prece nemùzu byt!?,kterà spustila "stah" zpet do tela. Tzn. ze presneji receno slo o rozpìnànì az po ùzas z rozmèrù zdajìcìch se jako "nekonecno":-) ovsem slo o "prostorovy" zazitek, ne o casovy.. jako "vecnost" kterou zminujete jako spràvnou oproti "nekonecnosti" (prostorovè)

 

Nirvana

prìste:-)

 

ps: Svèmu svedomì ulehcovat nemusìte, nemàte proc;-) Dobrou noc!
ZMP VM
14.03.2012, 10:42:40 RE:
Reagovat


Neřekl jsem, že ztotožňujete Devachan s Nirvanou, ale měl jsem dojem, že takové ztotožnění přisuzujete mně. Nedorozumění.

Na otázku Devachanu dle KM a RS jsem odpověděl slovy: „V tomto směru není podstatných rozdílů v náhledu na „charakter“ vyšších světů dle KM a Duchovní vědy.“

Nyní vidím, že v mé odpovědi chybí vyjádření k „Devachan = strašný, překážka, past“ a „Devachan = cíl“.

Dle RS není Devachan cíl, ale prostředek k dosažení cíle, jakým je také fyzická úroveň Země. Na cestách kruhu života člověk střídavě sestupuje (k Zemi) a vystupuje (k Nebi). Sestup ho má naučit překonávat překážky fyzické úrovně a donutit vyrovnávat karmu. Vzestup ho má očistit od lpění na dolním světě a dodat nové životní síly k novému sestupu, podobně jako se osvěžujeme spánkem.

Zde je nutné říci něco o překážkách:

Na fyzické úrovni se již lidstvo dopátralo tušení, že žádná energie (duch či jak to kdo nazve) se nemůže projevit jako působící síla, pokud se jí nepostaví do cesty překážka, která je vlastně působištěm síly. Tak například bychom vůbec nepoznali že vane vítr, kdyby mu ve volnému vanutí nepřekážel například strom. Jen pohyb větví stromu nás upozorňuje na existenci větru. To, co strom ohýbá však již není volným vanutím větru, ale síly větru stupňované (mocněné, násobené) na působišti síly (na překážejícím stromu).

I lidský duch představuje takové vanutí (biblicky: „nikdo neví odkud a kam“), známější jako „těkavost“, z něhož bez překážek dolní úrovně nemůže nic nového vzejít, neboť si nemůže osvojit (vyvinout) žádné síly. Síly (schopnosti), které si má člověk na dolní úrovni vyvinout, jsou:

- síly pravdivého poznání reality (dolní, horní, relativní i absolutní)

- síly pravdivého poznání sebe sama (Já jsem = obráceně „mesjáj“ = Mesiáš)

- síly k individuální svobodě

- síly k překonání smrti ve fyzickém těle (silovém, nikoli látkovém)

- síly pravé lásky, která ho přivede do Nirvány, aniž by se v ní rozpustil (biblicky: návrat marnotratného syna). Vrátí se do Nirvány jiným způsobem a jinou cestou (pravou), než je cesta (nepravá = nepravosti) kterou z ní vyšel do kola života. Tu cestu jsem v nedávné diskusi o pravé lásce již popsal...

V žádném případě tedy člověk není povolán k tomu, aby usilovat o únik z kola osudu touž cestou, kterou do něho přišel. A právě této nepravé zpětné cestě učí všechny druhy Jogy, Gotamův Buddhismus, Džinismus, Hinduismus, mysticismus atp.

Již zmíněná Advajta pak učí jakési třetí cestě do středu kola osudu v domnění, že tam nalezne Nirvánu.

Z uvedených důvodů Joga, Gotamův Buddhismus i advaita pokládají vyšší světy a celý kruh života vůbec za „past“, za „strašnou překážku“ na cestě přímého návratu do Nirvány...

Abych tedy nikomu nekřivdil, vyberte si sám: Kterou ze tří uvedených cest se (podle vašeho názoru) vydal do Nirvány KM? Možná nalezl ještě cestu čtvrtou, o níž nemám tušení...

Na otázku, zda je Devachan dle RS dovršením vývoje a koncem převtělování jsem tedy již odpovědě v podobě pravé cesty lásky...

Byl-li Váš zážitek „Já jsem“ prostorový, nikoliv časový jak jsem se domníval, pak by se namísto pojmu „nekonečný“ hodil patrně pojem „všeobsáhlý“ nebo „všudypřítomný“.

Pojmy „věčné, všeobsáhlé, všudypřítomné atp.“ jsou relativní pojmy absolutna, které nemá počátek, ani konec. Iluze relativního nekonečna rovněž nemá konec (NE-končné), má však počátek. Reálné relativno má pak počátek i konec (je vždy konečné)...

zmp
Spatrakus
10.03.2012, 08:54:55 charakter
Reagovat

Co to je charakter? Jak souvisí charakter a čest? Kdo má charakter a kdo je charakterní, čestný? Flegmatik asi ne - tomu je vše jedno, cholerik nezvladatelně vybuchuje a je mu vše jedno, ten nemá čest, ani charakter, melancholik - ten je spíše uzavřený do sebe a nedokáže správně reagovat na vnější svět. Snad sangvinik. Dá se zobrazit charakter a čest někde ve schematu stvoření - spáry, tvar, forma?
ZMP VM
10.03.2012, 13:04:00 RE:
Reagovat


Charakter je jistě čestný, tj. „po-cti-ví“, „u-cti-ví“ atp. Charakter ví co je čest, protože má svou vlastní.

Může se k nám ovšem vztahovat také cizí čest, v podobě „u-ctí-vání“, „vzdávání cti“ atp. Kdo se nespokojí s vlastní ctí, ale touží navíc také po cizí cti, ten je „cti-žádostivý“, protože jeho vlastní čest inklinuje k pýše.

Charakter nikdy nepodvádí (sebe ani blízké), zatímco ctižádostivý chce být ve všem první i za cenu faulu...

Flegmatik na jedné straně nemá vyvinutý smysl pro vlastní čest, na druhé straně netouží po cizí cti.

Cholerik pohrdá ctí, svou i cizí.

Melancholik nedbá na čest, svou ani na cizí.

Sangvinik by měl být charakter...

Schéma stvoření (forma možnosti, spára, možný tvar) se nachází ve světě idejí.

Charakter přichází v úvahu až ve světě plných projevů tvarů a forem. Je-li příslušná plnost látková, mluvíme o letorách, je-li silová, mluvíme o náturách. Plný tvar (muž) i plná forma (žena) však mohou mít kteroukoliv ze všech možných letor i nátur, nebo jejich kombinace. Tvarem a formou se tedy charakter nijak naznačit nedá...

zmp
ivo Vrsan
27.03.2012, 22:40:19 RE:
Reagovat

Dobry vecer!

Nejen proto ze se zahradnìkùm jako me rozjela sezòna, dàvàm si nacas s reakcì. Dlouho mi nedochàzelo ze zde je to pravè mìsto kde poklàdat svè otàzky ohledne prìstupu k zivotu skrze vychodnì filosofii, kterou jsem ovlivnen po lèta.. Zrejme si dokàzete predstavit jakè nàsledky to (nazírànì na existenci v hmotnèm svete jako na pouze utrpení,iluzi..) na me melo..

Pàr knih od R.Steinera a jinych (Neal Donald Walsh- Hovory s bohem, M. Ruiz- 4 dohody..) jsem si pozdeji precetl ale mè pocity marnosti to ùplne nevymazalo a otàzky zùstàvali nezodpovezeny

Zde je zodpovìdàte k mèmu dobru bezokolkù a za to Vàm mnohokràt dekuji a prosìm o odpovedi na dalsì dotazy které budu dobudoucna klàst.

 

Ten dnesnì znì:

Je li Devachan prostredek (lezìcì v horní càsti kola?) jehoz cìlem je "pravà làska"= nirvana se zachovànìm vedomì? Pak dolnì càst kola= fyzickà sfèra=pozemsky zivot je prostredkem k dosazenì Devachanu? Nebo lze nirvanu uskutecnit z dolnì ùrovne zìskànìm zmìnenych sil..? K cemu tedy Devachan je?
ZMP VM
28.03.2012, 10:53:01 RE:
Reagovat


Účelem života ve hmotném světě, přesněji řečeno ve světě „plných relativních projevů“ je doslova „školní docházka“, ne však ve smyslu současné abstraktní výuky, ale ve smyslu „zasvěcení do mystérií Země“. Utrpení tohoto života je nutné v duchu „učedník mučedník“. Kdyby tu lidé mohli žít jako „prasata v žitě“ nic by se nenaučili, ale pouze by si sem přicházeli „užívat“. Co by si měl Stvořitel s takovou chrochtající si sebrankou počít? Proč by se měl kvůli něčemu takovému se stvořením světa plných relativních projevů vůbec namáhat?

Východní filosofie mají také pravdu v tom, že tento svět je iluzí. Tato teze pochází od praindických Rišiů, kteří tím hned na počátku euroasijského vývoje předali lidstvu memento, že tato iluze je relativním projevem absolutna (nirvány, Boha atp.). Protože však relativní není absolutní, relativní projev absolutna není pravdivý a proto je svět relativních projevů, ve vztahu k tomu, co projevuje (k absolutnu) pouhou iluzí, která by bez absolutna nemohla vůbec existovat.

Proč je relativní projev nepravdivý?

Pláč dítěte je zajisté projevem dítěte, ne však plačícím (projevujícím se) dítětem:

Projev není to, co se projevuje!

V kultuře praperské vystoupil Zarathrušta s učením tzv. „dualismu“ (relativity), jež lze charakterizovat zhruba takto:

Ve vztahu k člověku tato iluze není iluzorní, ale reálná. Jak jinak bychom mohli na její plné (hmotné) úrovni všude tak tvrdě narážet? Tento svět relativních projevů je tedy reálným (byť nepravdivým) projevem absolutna. Úkolem každého člověka je tuto nepravdivost překonat a obrátit ve dvojí pravdivé poznání:

- pravdivé poznání nepravdy = negativní poznání jak to není

- pravdivé poznání pravdy = pozitivní poznání jak to je

Pouze negativní nebo pouze pozitivní poznávání je jednostranné a jako takové nemůže být pravdivé. Pravdivé poznání musí být všestranné (relativně dvoustranné): „Je to tak a ne jinak!“

Zkrátka, podle pláče musíme nalézt plačící dítě! Prostřednictvím nepravdivého, ale zjevného projevu musíme poznat to, co se za ním vskrytu projevuje:

„Zjevným dokazujeme skryté“ (Aaristoteles)

Horní Devachan je jako vrchol pyramidy, jejímž základem je svět plných relativních projevů. Nad tímto plným (hmotným) světem jsou ještě hierarchie světa nenaplněných relativních idejí který lze naznačit zlomkem:

forma možnosti (otvor) / možný tvar (tvor)

Jednou z největších překážek na cestě poznání je skutečnost, že lidé (učení i neučení) mezi tvarem a formou vůbec nerozlišují.

Nad Platónovým světem idejí jsou pak vyšší světy (beztvaré, neustále proudící atp.), které jsou korunovány horním Devachanem. Všemi těmito různými světy nad hmotnou úrovní, procházíme po smrti fyzického těla (zasvěcenci i ve fyzickém těle) a vše, co v nich prožíváme snášíme opět dolů, kde tomu dáváme hmotné tvary a formy (tělesné, duševní i duchovní). Člověk se tedy musí učit stále (více méně vědomě či nevědomě), doslova ve všech světech, protože musí poznat naprosto všechno a má k tomu jen omezený čas. Jinak se do Nirvány nelze dostat.

Problém je v tom, že většina lidí se na kole života až do Devachanu nedostane. Vše záleží na tom, jak s tím, co snáší dolů, jak s tím dole nakládá. Lidé tak na kole života mohou vykonávat různě velké či malé okruhy, přidržující se té nejnižší úrovně.

Kdo se vyučí všemu, kdo se z učedníka stane tovaryšem, může do nirvány vstoupit doslova odkudkoliv, z kterékoliv úrovně kola života či osudu. Existuje však jen jediná cesta, která mu zaručí, že se v nirváně i se svým výučním listem nerozpustí, že své bolestiplné učení nakonec neobrátí v marnost. Ta jedině pravá cesta je cesta Mistrů, je to cesta pravé lásky, je to nesobecký obětavý vstup do Nirvány. Tato cesta se nenastupuje na nejvyšší úrovni (v Nirváně), ale naopak na té nejnižší úrovni (na hmotné Zemi):

„Kdo se poníží, bude povýšen!“ (Nový Zákon). Následně se cesta pravé lásky absolvuje postupně také na všech vyšších úrovních.

Pokud se v nirváně rozplyneme, potud budeme mít neosobní vědomí nirvány (Boha atp.) a o sobě nebudeme nic vědět. Pokud se v nirváně nerozplyneme, potud budeme mít nadále své vlastní osobní sebevědomí Boho-člověka...

zmp
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář