Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Filosofie + duchovní věda 25

19. 12. 2013

rebel
12.11.2013, 06:35:27 okamžik, Kristus a nirvána
Reagovat

V mezeře, ve spáře času mezi minulostí a budoucností máme okamžik přítomnosti, nebo přítomnost okamžiku?

Kdo si uvědomí a zažije přítomnost, zažije tím pádem věčnost, neboli setkání s Bohem? Nebo Kristem? Jaký je rozdíl mezi prožitkem okamžiku, přítomnosti a nirvánou? To je to osvícení mystiků?
ZMP VM
12.11.2013, 11:56:52 RE:
Reagovat


Pojem okamžik je odvozen od mžiknutí oka, od mrknutí, od sražených hran očních víček. Okamžikem jsou tedy hrany spáry, v nichž je držena anulovaná přítomnost, jako kořist ve spárech dravce. To znamená, že okamžik není v přítomnosti, ale naopak přítomnost je v okamžiku, ve spáře času mezi minulostí a budoucností (současností)...

To, co se ocitá ve spárech okamžiku času je „kapka“ z oceánu věčnosti (obecného Boha). Zatímco věčnost nemá žádnou míru přítomnosti (je nezměrná), kapka má absolutně anulovanou míru (0) přítomnosti. Nejde tedy o totéž, ale o příbuznost podstaty. Proto anulované kapce říkáme „Duch“ (duchapřítomnost). O ztotožnění s Kristem se jedná jen tehdy, pokud si svou přítomnost ve spáře okamžiku uvědomujeme, pokud se spára do určité míry rozestoupí, protože jsme do ní vnesli konkrétní obsah. To znamená, že společnou (příbuznou) podstatou je ve všech třech případech přítomnost vědomí.

Tak zvanou nirvánou míní každý něco jiného. Mystikové jí zpravidla míní stav blaženosti, který pokládají také za „osvícení“ a jiné dobroty. Zjednodušeně řečeno, stav nirvány je dosahován negováním všeho časného. Do vědomí přítomnosti ve spáře okamžiku se však nelze dostat negací času. Minulost a budoucnost, kterou negujeme, přece není ve spáře okamžiku, ale mimo ni. Negací času se tedy ztotožňujeme se spárou okamžiku, nikoliv s kapkou přítomnosti božského vědomí v ní...

zmp
rebel
10.11.2013, 23:44:16 dědičný hřích
Reagovat

Co je to dědičný hřích? Kde se vzal a proč?

Jak k tomu přijdu já jako člověk? Proč mám pykat za kdo ví co?

Mýtus o nějaké vině je přece manipulativní.
ZMP VM
11.11.2013, 11:00:18 RE:
Reagovat


Už jsme si v diskusi na našem webu ukázali, že každá změna představuje poškození předchozího stavu, což musí být karmicky vyrovnáno.

Tzv. „dědičný hřích“ představuje změnu vědomí, jíž člověk nastoupil genetickou cestu k možnosti smyslového vnímání, myšlení a usuzování. Za to byl vyhnán z ráje (z původního stavu jasnozřivého vědomí).

Chcete po rodičích zdědit například zdravé tělesné smyly? Pak si nestěžujte na „pykání za kdoví co“...

Chcete zdravě a plně rozvinout schopnost reálně logického myšlení? Pak nemluvte o „manipulativním mýtu“, ale snažte se ho pochopit a využít...

Chcete soudit spravedlivě? Pak hledejte možnost vyrovnat karmu dědičného hříchu pro všechny lidi, neboť se týká všech, nikoliv pouze Vás...

Chcete si po vyrovnání karmy dědičného hříchu podržet jasnost vědomí, kterou jste si díky dědičnému hříchu vydobyl? Pak se snažte možnost dědičného hříchu využít tak, aby jste v sobě vyvinuly něco svobodného, co nutnosti karmy nepodléhá...

zmp
rebel
10.11.2013, 20:10:18 současnost je ještě horší než doufali tvůrci tohoto zla-systému?
Reagovat

 

Ve světě nyní vítězí liberální demokracie, založená na přitakávání nejnižším pudům zvířete v člověku. Proč na to lidé slyší?

Je ale otázka, zda říkat lidé. Rozhodují otrokáři. A co už mohou otroci? Ti jen musí -jen mohou akceptovat např. zaměstnanecký poměr nebo volební systém.

Mám pocit, že lidé - jako civilizace - jsou na tom mnohem hůře, než se zdálo všem filosofům a jasnovidcům.

Byla předpovídána kulminace duchovní vědy na přelomu tisíciletí, dalo se očekávat rozšíření povědomí o TSO. Opak je pravdou. Na místní přebor v kopané se dostaví několikanásobně více fanoušků, než má TSO návštěvníků na webu.

Zkuste někomu říci o možnosti žít svobodně bez zastupitelů a zákonů. Chvilku si něco poslechne a odejde zděšen a získal jste tak nejspíše dalšího nepřítele nebo někoho, kdo už nebude chtít o něčem s vámi mluvit.

Myslím si, že ročildovci jsou asi sami překvapeni svým úspěchem. Jsou zaskočeni?

Pracovali a pracují pro rozvrat rodin, křesťanství, dobra a krásna. Ale takový úspěch asi nepředpokládali. Myslím si, že stav lidí (ohledně poznávání pravdy a svobodomyslnosti) je ještě horší, než jsou nejhorší představy.

V lidech není touha po svobodě. Kde jsou ti hrdinové minulých věků, v kom jsou inkarnovaní? Nejenže nebouří, ale ani se neptají, co je svoboda, co udělat pro své osvobození. Nic, pusto a prázdno. Může snad dojít k nějakému nečekanému zlomu? Může se v lidech, kteří dosud nepřemýšlejí, probudit touha po poznávání, po pravdě? Kde by se v nich z ničeho nic sebrala ta síla a chuť poznávat?

Ono se to nedá srovnávat s rokem 89.Tam byla v lidech otrávenost z budování komunismu. Navíc převrat, vše v režii elit. Určitě opět může dojít k odmítnutí tohoto režimu. Jenže opět elity zinscenují převrat s takovým vaškem, jejich vůdcem rebelií na čele. Takže se zase nic nezmění. Kvůli zabedněnosti a tuposti naivních a hloupých otroků.

Politická vítězná strana si dává za cíl vést stát jako firmu. Tedy naprosto se nerozlišuje mezi politkou, kulturou a ekonomikou. A na takové bláznivosti lidé slyší, tleskají, těší se. Nic než krach to přinese.

Jeden komentátor napsal, volby dnes jsou již o tom, kdo dá lidem nažrat. Nejde o to, co je správné nebo krásné, pravdivé. Tady někdo dá lidem koblihy a lidé ho zvolí. Neskutečné. Ale to je realita. Takže jen houšť. Jak se říkalo za komančů: Čím hůř, tím líp.
rebel
08.11.2013, 09:20:53 pořekadlo
Reagovat

Co je pravda a proč na větě: Muži vládnou věcem, ženy vládnou světem?

Opět se to týká toho problému vztahu muže a ženy a jejich boje o to, kdo bude komu vládnout.

Je vůbec možný i harmonický vztah muže a ženy? Jak by probíhal?
ZMP VM
08.11.2013, 10:01:09 RE:
Reagovat


Citovaný výrok neznám. Rozumím-li mu správně, pak říká: Muži vládnou jednotlivostem, ženy celku. Nedovedu si však vybavit jediný příklad, který by to dokládal...

Harmonický vztah muže a ženy je možný, pokud jsou oba harmonické povahy. Projevuje se věrností, schopností držet slovo, vzájemnou úctou a dělbou práce na základě domluvy...

zmp
rebel
26.10.2013, 11:18:53 RE: první hybatel
Reagovat

Zde mi nyní vyvstává i problém prvního hybatele. Patrně před počátkem byl nepohyb. Mrtvo?

Stvoření prostoru je i stvoření času? Co je potom živo (existuje-li mrtvo)? Změna znamená život?

Kde se vzal první hybatel? Byl před počátkem, když neexistoval pohyb, a tudíž ani hybatel?
ZMP VM
27.10.2013, 15:14:41 RE:
Reagovat


Pojem „První hybatel“ pochází od Aristotela, který jim označuje původce (stvořitele) relativně první změny stavu, před stvořením nám známého světa relativních projevů. Tohoto hybatele tedy musíme hledat v počátku první změny.

Protože stavem první změny je relativní svět (prostor a čas), není původní stav relativní, ale absolutní (sám o sobě), zvaný zpravidla „absolutno“, „věčnost“, „Bůh“ atp. V tomto původním stavu nelze hledat nic relativního (pohyb a klid, živé či mrtvé, světlo či tmu, dobro a zlo, pravdu či nepravdu atp.).

Představte si například v nijak neohraničeném prostředí úplně samotnou kouli. Tu nelze říci, zda je v klidu či v pohybu, v prostoru či neprostoru, v čase či nečase atd., ale prostě jen, že je. Její absolutní bytí si tedy nelze představovat ani jako kouli, která je tu zvolena jen proto, aby na ní nebyla pozorovatelná ani její případná rotace...

Protože stvoření je stavem změny a každá změna probíhá v čase, je s prostorem stvořen i čas. Platón to naznačuje slovy: „Čas byl stvořen současně s Nebem!“

Také život si uvědomujeme prostřednictvím řady změn, bez nichž bychom byli ve stavu bezvědomí, ve stavu bezesného spánku, jenž se nejeví být smrtí ani životem. Proto platí, že změna je život.

Tím dospíváme opět k Prvnímu hybateli, jehož původ musíme hledat v původním stavu absolutna, z něhož se jaksi probouzí jako z bezesného spánku, aby konal změny a tak vědomě žil. Řadu změn, umožňující jeho vědomí ukončuje Mojžíš slovy: „Sedmého dne Bůh odpočinul od všeho tvoření!“...

Hybatel je ten, kdo uvádí do pohybu, nikoliv ten jenž je uveden do pohybu...

zmp
oto
24.10.2013, 19:28:17 Otupenosť más!
Reagovat

Otupenosť más!

 

 

 

Úvodom si prečítajte názor herca Martina Hubu na výšku duševnej úrovne našej spoločnosti, ktorý je úryvkom jedného jeho mediálne zverejneného rozhovoru:

 

Otázka: Žijeme v dobe, keď sú hodnoty utláčané do úzadia. Žijeme rýchlo a povrchne. Stíhate vnímať aj tento reálny život?

 

Odpoveď: Ak ma v poslednom čase niečo desí, tak je to presne toto, čo sa na nás valí. Dnešné pomery znižujú kvalitu spoločenského povedomia a ľudia hlúpnu. Oveľa menej kvalitne uvažujú. Zaoberajú sa len hĺbkou bezduchých seriálov, kde je jediný problém kto s kým. V týchto súradniciach dnes ľudia uvažujú masívne. Seriálov je veľa a ľudia sa stali od nich závislí. Je len malé percento, čo túto malosť „prekuklo“ a odmieta ju. Považujem to za zvrhlosť od ľudí, čo na to majú dosah. Je to totiž o tom, že s neuvažujúcimi ľuďmi sa ľahšie manipuluje. Takého človeka ľahšie nahovoríte na pôžičku, presvedčíte ho, čo všetko si môže dovoliť. Táto manipulácia je nebezpečná, pretože raz narazíme na stenu a ľudia budú nepripravení na ťažký život. Nehovorím, že teraz sa žije ľahko. Len chcem poukázať na to, že dnes mnohí žijú vo virtuálnej skutočnosti a desí ma, že toto ohlupovanie toľkí tak radi prijali.

 

Otázka: Ale našťastie sú tu ešte tvorcovia, ktorým ide o skutočné umenie s hodnotným posolstvom...

 

Odpoveď: ...ktorí sú na smiech. Uvažovanie spoločnosti vás „odstredí“. Väčšine je dobre tak, ako je, nepotrebujú viac. Každého, kto im chce ponúknuť niečo náročnejšie, vyhodia.

 

Toľko teda Martin Huba. Áno, žiaľ presne takáto je situácia a my sa na ňu skúsme pozrieť ešte detailnejšie a hlbšie. Celkom otvorene a bez toho, že by sme mali potrebu dávať si servítku pred ústa.

 

Masy, čiže väčšina populácie nikdy nemala potrebu po niečom hlbšom a hodnotnejšom. Väčšine úplne postačuje tá najnižšia prízemnosť bytia, nie príliš odlišujúca sa zvieraťa. Spokojne si žijú vo svojom malom svete všedných, banálnych, ale pre nich tak veľmi dôležitých starostí a radostí bez toho, že by v sebe pocítili túžbu po niečom hodnotnejšom, vyššom, vznešenejšom a ušľachtilejšom.

 

Výšku hodnoty každého človeka však určuje výška hodnôt, o ktoré sa usiluje! Hodnôt, po ktorých túži a za ktorými ide! To, aký má človek hodnotový systém hovorí o výške jeho vlastnej hodnoty!

 

No a posvätnou povinnosťou každej ľudskej bytosti je mať pred sebou iba tie najvyššie hodnoty, aké vôbec jestvujú. Lebo len úsilie o dosiahnutie takýchto hodnôt má schopnosť dať životu človeka skutočnú hodnotu! Má schopnosť učiniť ho skutočne plnohodnotným!

 

Spravodlivosť, čestnosť, čistota, ušľachtilosť, dobro, ľudskosť, túžba po poznaní pravdy o zákonitostiach života a túžba po pochopení zmyslu vlastného bytia - toto sú tie vysoké hodnoty, ku ktorým by malo byť zamerané úsilie každého človeka.

 

Ak by tomu tak bolo, svet by bol už dávno plný hodnotných ľudí. Na základe svojho úsilia o spravodlivosť, čestnosť, čistotu, ušľachtilosť, dobro a ľudskosť by dosahovali vysokej morálnej úrovne a ich túžba po poznaní pravdy o zákonitostiach života a po pochopení zmyslu vlastného bytia by v nich prebudila, stimulovala a plne rozvinula schopnosť samostatného myslenia. Toho dôsledkom by bola vysoko morálne a mravne stojaca ľudská osobnosť, schopná samostatne myslieť a uvažovať.

 

Aká však je a žiaľ vždy v doterajšej histórii bola na tejto zemi realita? Tou realitou boli ľudia, boli široké masy ľudí, na míle vzdialené od ideálu spomínaného vyššie. Boli to ľudia, ktorí nie sú a nikdy neboli ľuďmi vysokých morálnych a mravných hodnôt. Ľudia, ktorí nikdy netúžili po poznaní pravdy o zákonitostiach života, či po pochopení zmyslu vlastného bytia. Ľudia, ktorí o týchto veciach nikdy vážne neuvažovali a vnútorne sa nimi nikdy vážne nezaoberali. Preto je ich myseľ lenivá a plytká. Mľandravá a neschopná námahy. Pohybujúca sa vždy iba v plytkých vodách banálnosti života, bez túžby vyplávať už raz konečne na šíre, otvorené, voľné more.

 

Jesť, piť, užívať si a čo najmenej myslieť! Toto bolo vždy cieľom väčšiny ľudí na zemi. Všetko, čo človek robí a to i vrátane človeka súčasného má buď priamy, alebo nepriamy vzťah k týmto štyrom základným kategóriám ľudskej činnosti. Oni predstavujú absolútne celý ich duševný obor. Len jesť, piť, užívať si a čo najmenej myslieť.

 

Túto skutočnosť si ale všimli mnohí takzvaní šikovní, ctižiadostiví a podnikaví. Pochopili, že ak sa bude týmto elementárnym tendenciám ľudí vychádzať v ústrety, dá sa na tom dobre zarobiť a výborne z toho profitovať. A ako sa patrí to aj využili a stále využívajú. Tak vznikli celé odvetvia priemyslu a kultúry, profitujúce z nadbiehania duševnej malosti a nízkosti ľudí, pričom tajomstvo úspechu spočíva v tom, že sa nízka hranica duševného rozsahu väčšiny nikdy neprekračuje. Smerom nadol od tejto hranice to môže ísť akokoľvek hlboko. Hĺbka a nízkosť nikdy nevadila a nevadí.

 

Vadí a na prekážku je iba to, čo onú nízku hranicou duševného obzoru väčšiny nejako prekračuje. To sa stáva neprijateľným a neakceptovateľným.

 

V poznaní tejto zákonitosti spočíva úspech! Úspech kníh, filmov, piesní, internetových stránok, novín, časopisov, počítačových hier, krčiem, herní, zábav a ešte mnohých iných vecí.

 

Úspech spočíva v nízkosti! Úspech je v rešpektovaní nízkosti a malosti! Je v nadbiehaní nízkosti a malosti! Tak to ľudia chcú a tak je im to preto dávané. Ponuka zodpovedá dopytu! Ľudstvo sa topí vo vlastnej nízkosti! Blažene sa v nej prevaľuje ako prasa v bahne. Väčšine to vyhovuje a sú spokojní. Majú čo chcú. Že takéto niečo je pod úrovňou človeka ich netrápi.

 

A preto tí nemnohí, ktorých to trápi a ktorí vyčnievajú z radu pretože túžia po niečom hodnotnejšom sú väčšinou nepochopení. Tí, ktorí chcú svojim úsilím o vysoké hodnoty naplniť pravú veľkosť svojho človečenstva sú tomuto svetu cudzorodými. Ba mnohokrát sú dokonca považovaní za rušiteľov všeobecnej harmónie a zhody. Väčšina ich jednoducho nedokáže pochopiť.

 

Preto sa nečítajú skutočne dobré knihy a nepočúva skutočne dobrá hudba. Preto naozaj dobré filmy nikdy nezaznamenávajú masový úspech, ale možno ich vidieť iba vo filmových kluboch. Preto sú hodnotné stránky na internete omnoho menej navštevované ako tie bez hodnoty a tak ďalej a tak ďalej.

 

Na zemi je to jednoducho takto! A o tom, že je to práve takto hovoril už Kristus vo svojom podobenstve o dvoch cestách. O ceste širokej, po ktorej kráča väčšina, avšak práve táto široká cesta je cestou do záhuby a o ceste úzkej, ktorú nachádzajú iba nemnohí, avšak jedine ona je cestou do života. Do skutočného života plnohodnotnej ľudskej bytosti, ktorá dokázala dať vlastnému životu pravú hodnotu prostredníctvom svojho úsilia o pravé a skutočné hodnoty. Prostredníctvom svojho úsilia o spravodlivosť, čestnosť, čistotu, ušľachtilosť, dobro a ľudskosť, prostredníctvom svojej túžby po poznaní pravdy o zákonitostiach života, ako i svojou túžbou po pochopení zmyslu vlastného bytia.

 

Ak človek chce byť človekom, musí sa k tomu schopiť! Ak to nedokáže a pohodlne sa prispôsobí len oným nízkym, živočíšnym cieľom, len onému nízkemu, plytkému, nenáročnému a lenivému štandardu myslenia, vzdiali sa od toho, čo ešte možno považovať za človeka. Stane sa iba živočíchom, navonok sa na človeka podobajúcim. Živočíchom, sebaisto kráčajúcim po širokej, vydláždenej ceste úpadku ľudskosti. Po širokej a vydláždenej ceste, smerujúcej k absolútnej deštrukcii jeho osobnosti. To je ono zatratenie, o ktorom hovoril Kristus. Je to záhuba bytosti, ktorej existencia nemá už nijaký zmysel, pretože sa vzdialila do napĺňania veľkosti svojej podstaty. Pretože sa spreneverila veľkosti vlastného človečenstva.

 

Čo napríklad vy samotní urobíte s vecami, ktoré už nepotrebujete? Vyhodíte ich! Zbavíte sa ich! A tak isto sa i toto stvorenie nakoniec zbaví takýchto živočíchov, podobajúcich sa na človeka. Zbaví sa bytostí, ktorým bolo vždy zaťažko schopiť sa k realizovaniu a naplneniu svojej vlastnej ľudskej veľkosti.

 

Široká cesta más s ich pseudokultúrou, názormi, spôsobom myslenia a trávenia voľného času, s ich duševným obzorom, plytkými a nízkymi hodnotami je cestou do zatratenia.

 

Je len prejavom pohodlnosti myslenia, ak niekto dúfa, že má pravdu a musí ísť správne, keď tak ako on ide väčšina a keď tomu, čomu verí on verí väčšina. To je ale zásadný omyl, pretože len nemnohí, čiže tí, ktorí dokážu prekročiť hranicu všeobecnej duševnej malosti sú tými, ktorí môžu nájsť onú úzku cestu do života.

 

Ku ktorým z nich chceš človeče patriť ty?

 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.


rebel
23.10.2013, 09:15:30 muži a ženy
Reagovat

nyní jsou lidé jako zjašení, ženy bojují s muži o to, aby se jim vyrovnaly, doma potom vládnou, muži dělají to, co chtějí ženy. Mnohdy je to tak, že jsa většinou fyzicky slabší, tak deptají muže psychicky. Mnohdy intrikují a kují pikle. Mnohdy pohrdají a opovržlivě o mužích hovoří jako o sprosťácích a zvířatech. Muži zase o ženách mnohdy hovoří jako o slepicích. Hádky bývají mnohdy na denním pořádku. Vztah muže a ženy dnes mi připomíná bitvu, souboj, kdo z koho. Co je smyslem takového souboje? Kdo má správně být vítěz? Je normální takovýto souboj mužů a žen? Jak to bylo v historii a jak to má být v budoucnu (když dnes to je bitva jako u Waterloo).
ZMP VM
24.10.2013, 11:32:11 RE:
Reagovat

Slova Herma Trismegista „To, co je nahoře, je jako to, co je dole!“ lze parafrázovat: „To, co je vně (v okolním světě), je jako to, co je uvnitř (v rodině). Lidská přirozenost (mužů i žen) odjakživa podvědomě touží po ovládání jiných, a to jak ve vnějším sociálním životě, tak i v rodině (resp. ve vztahu muže a ženy). V rodinách se tato touha projeví často i u dětí mezi sebou i ve vztahu k rodičům. Pohříchu i rodiče zpravidla přistupují k péči a výchově jako k ovládání dětí.

V sociálních i rodinných „bitvách“ si budou lidé dávat navzájem přes hubu (vzájemně si škodit) tak dlouho, dokud se nepoučí, dokud nepochopí, že mají usilovat o ovládání sebe samých, nikoliv druhých, u nichž mají respektovat jejich svobodu (nejde-li právě o zločince).

Ve vztahu k dětem máme navíc pochopit, že péče a výchova není o ovládání.

zmp
rebel
26.10.2013, 11:23:55 RE: RE: vliv pohlaví
Reagovat

Jaký vliv má pohlaví na psychiku, = na myšlení, cítění a chtění člověka?

Je-li třeba jen jedna žena mezi třeba dvaceti muži, zcela změní jejich chování.

Jak to, čím to je? Proč?
ZMP VM
27.10.2013, 15:24:32 RE:
Reagovat


Pohlaví ovlivňuje vědomí pohlavními pudy. Jde tedy o to, nakolik si naše vědomí připouští pohlavní pudy v prostoru a v čase. Tuto schopnost, jíž se také říká schopnost ovládat pudy, si může osvojit každý člověk, bez ohledu na to, zda je mužem, či ženou. Pak se jeho chování v přítomnosti opačného pohlaví změní jen když sám chce.

zmp
rebel
23.10.2013, 09:14:38 změna
Reagovat

Co je to změna?

Svými skutky ovlivňujeme přítomný okamžik nebo budoucnost?

Když dělám něco teď, tak to je stejně již minulost.

Změna je to, co děláme my - nebo je to reakce našeho okolí?

My měníme svět (nebo sebe). Nebo ta naše aktivita není změna, ale změna je až ta reakce, jak reaguje na nás okolí (nebo vnitřně naše psychika reaguje na naše nějaké kroky, třeba modlitbu, meditaci atp.)?

 

Je taková fráze: Bude lépe, vše se změní, budeme duchovní, nebudeme zlí, budeme na sebe hodní...

Vy jste tou změnou!


ZMP VM
24.10.2013, 11:09:28 RE:
Reagovat


Ve světě relativních projevů, v němž žijeme, je možnost změny dána obecně relativním opakem vnějšího a vnitřního, vyjádřitelným matematickým zlomkem:

vnější/vnitřní = tam/tam

V prostoru je tím vnějším příroda, tím vnitřním například lidská přirozenost. Činitel změny (lidský duch) je přítomen „tady“ ve spáře (/) mezi obojím.

V čase (v současnosti) je tím vnějším ještě nenaplněná budoucnost, tím vnitřním již naplněná minulost. Činitel změny (lidský duch) je přítomen „tady“ (teď) ve spáře okamžiku (/) mezi obojím...

Z věci je zřejmé, že svými skutky plně ovlivňujeme minulost a jejím prostřednictvím (zkušeností) také budoucnost (předsevzetí), nikoliv tedy okamžik přítomnosti. Jinými slovy ke změně (změně stavu) dochází v minulosti a v budoucnosti, způsobena je však v přítomnosti (teď) naším konáním...

Ke změně nestačí jen naše akce (příčina změny), ale je třeba také reakce našeho okolí či našeho nitra (následku příčiny změny).

Tak jako hrnčíř opakovanou výrobou hrnců rozvíjí také své schopnosti (poznání, zručnost, invenci atp.), tak svým konáním měníme nejen svět (tam vně i tam uvnitř), ale také sebe (tady ve spáře).

Změna je tedy vždy trojí...

Vámi uvedená fráze: „Bude lépe, vše se změní, budeme duchovní, nebudeme zlí, budeme na sebe hodní..."

má také svůj relativní opak:

„Bude hůř, vše se změní, nebudeme duchovní, budeme zlí, nebudeme na sebe hodní..."

Dovětek: "Vy jste tou změnou!“ není zcela správný. Pro vnější a vnitřní svět platí: Vy jste příčinou změny! Jen ve třetím případě lze říci: Vy jste tou změnou!

zmp
rebel
26.10.2013, 11:14:21 RE: RE: je počátek změny změna?
Reagovat

A kde se bere počátek změny? Není už on sám změna?

V dřívější diskusi zde byl příspěvek, jestli je počátek míry součástí míry.

Jestliže je počátek míry součástí míry, měl by být i počátek změny změnou.

Jenže to neodpovídá realitě.

Změna je totiž něco v pohybu času. A počátek změny není pohyb. To je počátek pohybu, který se nehýbe a tudíž nemůže být součástí změny ani pohybu.


ZMP VM
27.10.2013, 14:29:38 RE:
Reagovat


V příslušné předchozí diskusi jsme dospěli k závěru, že počátek a konec míry není součástí míry. To znamená, že ani počátek a konec změny není součástí změny.

Počátek a konec není žádným ze stavů, mezi nimiž se nacházejí. Není předchozím stavem, není stavem změny (změnou), ani následujícím změněným stavem...

Evangelia o této pětici (o třech stavech a dvojici počátku a konce mezi nimi) praví:

"Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš!"

zmp
rebel
29.10.2013, 09:29:12 RE: RE: počátek a konec
Reagovat

Možná mne plete rozdíl mezi mezerou, která je třeba mezi dvěma cihlami a cihlou (která je dlouhá třeba 25 cm a tedy její délka na začátku začíná prvním centimetrem. Počátek prvního centimetru cihly je na počátku cihly).

Jedna věc je tedy mezera mezi cihlami, která z jedné strany cihly (nebo úsečky) se nazývá počátek a z druhé strany konec.

Mezera nepatří k cihle nebo k úsečce. To je jasné. Mezera na počátku a konci je vlastně jakoby opsaná kružnice kolem dané věci. Je to řez, přeříznutí, tedy nula, jako ta kružnice představuje nulu.

Druhá věc je počátek číselné řady, např. zápis délky cihly nebo úsečky. A tady je otázka jiná: Jaký je počátek číselné řady?

Nazačíná číselná řada náhodou také třeba 0,0001, nebo 00000000,1 atp? Takže jsem měl také pravdu ne?

 

 

 


ZMP VM
29.10.2013, 09:59:16 RE:
Reagovat


25 cm délky cihly můžeme matematicky vyjádřit jako 25 pořadových čísel 25. jednotek v aritmetické řadě za sebou. To, co hledáte v číselné řadě jako „počátek číselné řady“ na skutečném počátku (0) cihly, je ve skutečnosti ohraničení (ohranění, hrana) míry (délky) prvního čísla v řadě. Je to vlastně hrana cihly, která je na počátku cihly, nikoliv počátkem (0) cihly, takže to není počátek číselné řady, ale již součást číselné řady. Zde je úplně lhostejné, jakou míru (délku) přiznáte číslům v řadě. Ať je to cm, milimetr, mikrometr, atp., vždy bude hrana míry prvního čísla hranou cihly na počátku cihly, nikoliv počátkem (0)...

Také Mojžíšův Bůh stvořil Nebe a Zemi „na počátku“, nikoliv jako „počátek“ (0)...

zmp


PD Tce
21.10.2013, 11:14:43 odpovědnost
Reagovat

Novinky.cz - ,,Inspekce zakázala prodej dřevěných kroužků na tyčce'' - Dětem hrozí, že by nejmenší z kroužků mohly spolknout, z čehož by mohly plynout zdravotní komplikace...

 

Jde zde opravdu prvotně o zdraví dětí? Nebo ČOI (určití lidé v ní) se bojí, že by v případě nehody (zadušené dítě) nesla odpovědnost? Za to, že to umožnila prodávat? Trochu to chápu (a co rodič,který to koupil?), to aby se i pomalu začala bát i třeba Správa a údržba silnic, že nechala neuklizený kamínek (1x1cm) na chodníku u dětského hřiště a dítě se jím zadusilo. Vzít si malé kaštany, domů pro děti na hraní, bude asi brzy také zakázáno – protože ''Péče o zeleň města'' si toto riziko na triko také nevezme...Aneb za všechno (nehodu) někdo (jiný) může. Je to vůbec pravda? Jak daleko až tohle může jít? A jak daleko tohle má jít? - hledání, určení osobní odpovědnosti za nehodu.


ZMP VM
22.10.2013, 09:43:31 RE:
Reagovat


Zde samozřejmě nejde o zdraví dítěte, ale o to, kdo bude o něm (o péči a výchově) rozhodovat. Byť i malicherná rozhodování státních institucí nás mají navykat na rozhodování státu, skrze učeného úředníka (tzv. „odborníka“). Dáme-li pak učenému blbci nějakou pravomoc, nepostačíme se divit, jak se vynasnaží (veřejně i doma). Přinejmenším vymyslí lejstro.

Je to jen jeden z bezpočtu kroků k likvidací rodiny a k omezování osobní svobody...

zmp
rebel
13.10.2013, 11:00:19 vše dobře dopadne?
Reagovat

Občas slýchávám: Všechno dobře dopadne.

Opravdu? Je tomu skutečně tak?

I když je zle, tak to dopadne dobře? Jestli někdo bude zraněn, co dobře dopadne? Vyléčí se? Natrvalo? Vždyť jde ke konci života jako na porážku a na na konci života stejně umře.

Jestliže je zlo objektivní, může být poraženo a zabito navěky? Zabití zla je pro zlo dobro?

Ale i pak může člověk náhodou utrpět nějakou bolest.

Nebo tím se snad myslí, že vše dobře dopadne na konci věků?

A co to jako znamená: Dobře dopadnout? Co se jako má stát? Komu?

Může dobro stát i objektivnímu zlu? Zlu se může stát a udělat dobře jenom zlem, nebo ne?

A co se mu tedy stane? Změní se snad v dobro? To by se tedy zlo asi skutečně zaradovalo!

Mám v tom galimatiáš.
ZMP VM
14.10.2013, 08:28:06 RE:
Reagovat


Představte si dvě vojska stojící proti sobě. Na obou stranách jsou optimisté i pesimisté:

Optimisté hlásají: Nebojte se, všechno dobře dopadne!

Pesimisté hlásají: Bojte se, všechno dopadne špatně!

Dobré je na obou stranách vítězství, špatné porážka...

Po bitvě si na jedné straně budou myslet: Optimista je génius! Pesimista je vůl!

Na druhé straně: Optimista je vůl! Pesimista je génius!

Já si myslím, že obě strany, i s jejich optimisty a pesimisty, jsou vůl...

zmp
rebel
16.10.2013, 11:32:19 RE: RE: ?
Reagovat

Nerozumím.


ZMP VM
17.10.2013, 10:21:58 RE:
Reagovat

nerozumím, čemu nerozumíte...

zmp
rebel
23.10.2013, 09:11:15 RE: RE:
Reagovat

Takže je to nesmyslné tvrzení? Bláznovství, chaos. Je to lež i pravda zaráz. Všechno je to jen mlácení prázdné slámy, aby řeč nestála...
ZMP VM
24.10.2013, 10:27:59 RE:
Reagovat


Nic nemůže být současně svým opakem (dobrem i zlem, pravdou i nepravdou atp.). Stojí-li proti sobě dvě sporné strany, tu přece nelze rozhodnout, co je dobré a co zlé jaksi obecně, ale je tu třeba posuzovat, co má kdo konkrétně za dobré či zlé. Sporné strany jsou sice dvě, možnosti jsou však tři:

1/ dobré je to, co pokládá za dobré strana „A“

2/ dobré je to, co pokládá za dobré strana „B“

3/ dobré není nic z toho, co pokládají za dobré obě strany

Vy mluvíte o čtvrté možnosti:

4/ dobré je to, co pokládají za dobré obě strany = nesmysl

zmp
rebel
12.10.2013, 00:35:38 svět bez člověka.
Reagovat

Slyšel jsem názor, že svět by se vyvíjel, i kdyby zde nebylo člověka. Co si o tom myslíte? Byl by vůbec svět bez člověka světem?
ZMP VM
12.10.2013, 13:17:32 RE:
Reagovat


Vývoj tohoto názoru připomíná rozebírání pyramidy:

01/ Svět se vyvíjí i bez bohů!

02/ Svět by se vyvíjel i bez lidí!

03/ Svět by se vyvíjel i bez zvířat!

04/ Svět by se vyvíjel i bez rostlin!

05/ Svět by se vyvíjel i bez nerostů!

Pojem „svět“ je kořenem slova „světlo“. Například jako „světlost prostoru“. Můžeme tedy v rozebírání pokračovat dál:

06/ Svět by se vyvíjel i bez živlu ohně (tepelného skupenství)

07/ Svět by se vyvíjel i bez světla

08/ Svět by se vyvíjel i bez živlu vzduchu (plynného skupenství)

09/ Svět by se vyvíjel i bez éterických sil

10/ Svět by se vyvíjel i bez živlu vody (kapalného skupenství)

11/ Svět by se vyvíjel i bez astrálních sil (planetárních a hvězdných)

12/ Svět by se vyvíjel i bez živlu země (pevného skupenství)

13/ Svět by se vyvíjel i bez fyzických sil

Co nám zbude ze světa, odstraníme-li z něj jeho součásti? Nic?

00/ Svět by se vyvíjel i bez svého počátku (0) a tedy bez času jenž se od něj odvíjí

K čemu by ve světě bylo světlo bez očí?

Byly by hodin bez rafiček (displeje atp.)?

Bylo by souhvězdí bez hvězd?

Soukolí bez kol?

Soužení bez žen?

zmp
rebel
13.10.2013, 10:50:51 RE: RE: Souboj titánských teorií - účelnost nebo neúčelnost stvořeného?
Reagovat

Jenže zde existuje silný protiargument:

Vy tedy vlastně argumentujete tím, že vše má svůj účel.

Např. že : Světlo je zde kvůli očím, nebo oči kvůli světlu, to už je jedno.

Ale to byste zde předpokládal nějaký účel. A ten by předpokládal nějakého inteligentního jedince, který by to účelově vytvořil.

Jenže to zavání kreacionismem a popírá to evoluční teorii Darwina.

Jestliže darwinisticky člověka chápeme jen jako chytřejší zvíře, potom je úplně jedno, jestli je člověk zde a nebo není.

Bez něj by svět běžel dál.

Jestliže budete vyznávat kreacionismus, stvořitelský názor, potom zde člověk je korunou stvoření a vše stvořené existuje zde právě jen a jen kvůli člověku, aby se mohl vyvinout k pravdě a najít Krista.

Takže zde (za tímto zdánlivě banálním triviálním hloupoučkým tvrzením) vlastně máme souboj dvou gigantických názorů: Evoluční a stvořitelské teorie.

Je skutečně Stořitelská teorie postavena na účelu? A Darwinova na náhodnosti a tedy nesmylsnosti?

Je klíčem ke Stvoření a Stvořiteli účel?
ZMP VM
14.10.2013, 08:15:37 RE:
Reagovat


Diskuse o těchto dvou opačných světových názorech na našem webu již existuje...

Za co člověka pokládáme, na tom vůbec nezáleží. Jde jen o to, zda je lhostejné, jestli tu člověk je či není, zda by se svět vyvíjel i bez něj. Odpověděl jsem již, že totéž lze tvrdit prakticky o všem (o zvířatech, rostlinách atd.), co pokládáme za součást světa. Svět takovým tvrzením postupně rozebereme, takže nám z něj nic nezbude. To znamená, že vlastně tvrdíme, že svět se bude vyvíjet i bez světa. Z toho je evidentní, jak je takové tvrzení nesmyslné...

Nesmyslné je rovněž tvrdit, že vývoj světa by probíhal i kdyby o tom naprosto nikdo nic nevěděl. Jářku, jak by mohl někdo něco o světě tvrdit, bez existence jeho vědomí? Ten někdo nutně musí mít vědomí, aby mohl nutnost vědomí ve světě popřít. To znamená, že vědomí nelze popřít bez vědomí. Popírat vědomí vědomím je pak doménou bláznů...

Zkrátka, nejdříve musí být vědomí a teprve potom ho lze popírat. Vědomí tu tedy musí být vždy dřív než svět, který ho popírá, zatímco svět tu být vůbec nemusí. Vědomí tedy nepochází ze světa, ale naopak svět pochází z vědomí...

Je-li pak vědomí příčinou světa, pak stvořením a vývojem tohoto světa sleduje vědomí nutně nějaký účel, nechceme-li tvrdit, že příčinou tohoto důmyslného světa je vědomí blázna. Vědomí je přece nutně dřív než vědomí blázna.

zmp
oto
26.09.2013, 19:32:59 Ako myšlienky určujú náš osud
Reagovat

Ako myšlienky určujú náš osud

 

 

 

Málokto dokáže pripustiť, že by myslenie, že by spôsob nášho myslenia mohol mať nejaký zásadný vplyv na formovanie nášho budúceho osudu. Ale opak je pravdou! Pozrime sa na konkrétnu situáciu zo školského prostredia, v ktorej sa to mimoriadne nápadne prejavuje. Pri maturitných, alebo hocijakých iných skúškach zásadného významu sa totiž často stáva, že dobrí žiaci si vytiahnu práve tú otázku, ktorú nevedia, kým zase tí menej snaživí práve tú jedinú otázku, ktorú ovládajú. Nie je to náhoda, ale je za tým určitá zákonitosť.

 

Pozrime sa na dvoch študentov, ktorí sa majú v rámci jedného maturitného predmetu naučiť sto otázok. Snaživý študent ich deväťdesiatosem perfektne ovláda a iba dve z nich sa naučiť nestihol.

 

U menej snaživých študentov býva tento pomer obrátený. Oni dobre ovládajú iba dve otázky. Avšak keď dôjde k lámaniu chleba, ten snaživý si zvyčajne vytiahne otázku, ktorú nevie, kým ten menej snaživý otázku, ktorú vie.

 

Prečo je tomu tak? Lebo obaja na ne intenzívne mysleli! Jeden však so strachom a úzkosťou, pretože ich nevie a druhý s nádejou, lebo iba tieto vie.

 

Ten prvý na ne myslel v strachu, čiže negatívnym spôsobom a ten druhý v nádeji, čiže spôsobom pozitívnym. A keďže obaja na ne mysleli rovnako intenzívne, ich intenzívne myslenie im obom prinieslo splnenie. Ibaže jednému spôsobom negatívnym a druhému spôsobom pozitívnym, to znamená presne podľa druhu ich myslenia.

 

No a táto zákonitosť platí nie len v školskom prostredí, ale aj v každodennom živote. Na čo človek intenzívne myslí, po čom túži a na čo sa vnútorne zameriava, to napokon aj dosiahne.

 

Ak sú teda naše myšlienky silne, dlhodobo a intenzívne zameriavané k určitému cieľu, tento cieľ dosiahneme! Musia to však byť naozaj myšlienky intenzívne, pretože tie prchavé, plytké a nestále nemajú zodpovedajúcu formotvornú silu.

 

Utajované poznanie o skrytej sile ľudského myslenia, prostredníctvom ktorej je človek schopný vedome formovať svoj budúci osud začalo prenikať do povedomia spoločnosti knižnými titulmi typu: ako sa stať bohatým, úspešným alebo slávnym. Píše sa v nich o tom, že intenzívne myšlienkové snaženie celkom určitým smerom prináša vždy svoje ovocie.

 

Táto zákonitosť naozaj funguje, ale pozor! Skrýva sa v nej i veľké nebezpečenstvo, o ktorom sa už zväčša nevraví. Veľké nebezpečenstvo, spočívajúce v nesprávnom použití sily myslenia.

 

Opäť si uveďme príklad: Mladá žena je presvedčená o tom, že šťastný život je možné prežiť iba v bohatstve a preto túži po bohatom ženíchovi. Týmto smerom každodenne upína svoje túžby. Jej silné chcenie a intenzívne myslenie ju postupne začínajú privádzať k mužom, ktorí môžu splniť jej prianie. Za jedného z nich sa napokon aj vydá.

 

Až v manželstve však začína zisťovať, čo je to vlastne za človeka, pretože pred tým tomu nevenovala veľkú pozornosť, nakoľko jej najrozhodujúcejším kritériom bolo bohatstvo. Zrazu však zisťuje, že si vzala človeka panovačného a arogantného. Človeka zvyknutého rozkazovať, ktorému sa každý podriaďuje. Všetko musí byť tak, ako chce on.

 

A mladá žena, ktorej sa splnilo jej životné prianie vydať sa za bohatého muža začína spoznávať, že jej to šťastie neprináša. Že síce žije v dostatku, ale v neslobode, ako vtáčik v zlatej klietke. A mreže klietky ju tiesnia, ponižujú a zamedzujú jej slobodnému rozletu.

 

Na tomto príklade je vidieť, že hoci žena využila sily myslenia k dosiahnutiu určitého cieľa, ktorý považovala za to najlepšie pre seba, šťastie jej to neprinieslo.

 

A práve v tejto skutočnosti sa skrýva zrada všetkých kníh typu: ako sa stať bohatým, úspešným a slávnym. Na jednej strane je totiž pravdou, že človek môže prostredníctvom sily vlastného myslenia zameraného na určitý cieľ dosiahnuť čo chce, ale na druhej strane mu to vôbec nezaručuje, že po dosiahnutí svojho cieľa bude naozaj šťastným, spokojným a vnútorne naplneným.

 

Čo má teda človek vlastne chcieť a ktorým smerom má zamerať svoje myslenie, aby mohol byť skutočne šťastným?

 

Veľký Učiteľ, ktorý veľmi dobre vedel o sile ľudského myslenia nám jasne ukázal, kam máme svoje myslenie nasmerovať. Ukázal nám, čo máme chcieť a o čo máme vnútorne usilovať, aby sme mohli byť skutočne šťastnými.

 

Veľký Učiteľ hovoril: Usilujte o kráľovstvo nebeské a všetko ostatné sa vám pridá. Usilujte o hodnoty kráľovstva nebeského a všetko ostatné dostanete navyše.

 

Znamená to, že rovnako intenzívne, ako dnes ľudia usilujú o peniaze, postavenie, majetky, slávu, úspech, moc a pôžitky treba usilovať o čestnosť, ušľachtilosť, čistotu, láskavosť a spravodlivosť, ktoré sú hodnotami kráľovstva nebeského. Lebo peniaze, postavenie, sláva, moc majetok, úspech a pôžitky nie vždy prinesú, alebo lepšie povedané, nikdy neprinesú to skutočné a trvalé naplnenie, šťastie a mier. Avšak úsilie o ušľachtilosť, čestnosť, láskavosť a spravodlivosť prinesú človeku šťastie, radosť a mier vždy!

 

A nie len to! I všetko ostatné, to hmotné, čo nevyhnutne potrebuje sa mu ešte navyše pridá, aby mohol prežiť ľudsky dôstojný život na tejto zemi.

 

Zjednodušene povedané: Ak túžime po dobrom aute a týmto smerom zameriame svoje chcenie, dosiahneme to. Ale šťastie nám to priniesť nemusí.

 

Ak túžime po bohatstve a týmto smerom zameriame svoje chcenie, dosiahneme to. Ale šťastie nám to priniesť nemusí.

 

A takto je to so slávou, majetkom, úspechom a pôžitkami. Môžeme ich dosiahnuť, keď budeme veľmi chcieť, ale šťastie nám to priniesť nemusí.

 

Ak sa ale túžime stať čistým, ušľachtilým, láskavým a spravodlivým človekom tiež to dosiahneme! Potom sa však šťastnými staneme celkom zaručene! Toto je totiž jediná cesta, vedúca k skutočnému, pravému šťastiu, radosti a naplneniu.

 

V ľudskom myslení sa skrýva nesmierna sila. Jej prostredníctvom je nám možné dosiahnuť čo len chceme. Človek však má chcieť to najvyššie, najvznešenejšie a najušľachtilejšie, čo vôbec jestvuje! A ak to bude naozaj chcieť, dosiahne to! Dosiahne spojenia so Svetlom, ktoré svojim jasom prežiari vlákna jeho osudu a ďalší život takéhoto človeka bude cestou šťastia, radosti mieru a plnosti bytia.

 

Tak, ako je človek schopný svojou intenzívnou myšlienkovou túžbou ovplyvniť, alebo lepšie povedané doslova určiť výber maturitnej otázky, ako to bolo spomenuté na začiatku, úplne rovnako je pri intenzívnej vnútornej túžbe a snahe schopný dosiahnuť spojenia so Svetlom Najvyššieho.

 

Človek toho schopný je! Ale chce to? Neuspokojuje sa vo svojich túžbach s ďaleko menej hodnotnými cieľmi? S cieľmi, ktoré síce taktiež môže dosiahnuť a aj ich dosahuje, avšak druhoradosť a malosť týchto cieľov a s nimi spojené vnútorné nenaplnenie sa nedá ani len porovnať so šťastím, plynúcim z tých najvyšších cností a ideálov, ktoré by mohol dosiahnuť, keby ich dosiahnuť chcel.

 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.


rebel
21.09.2013, 00:38:41 dobré a zlé bytosti
Reagovat

Myslím si, že mi neodpovídáte na otázky:

1. Duchovní světy nelze vykládat jen jako "dobré". Jsou i zlé bytosti, tedy zlé světy. Asi. Neviděl jsem sice žádnou bytost (vědomě), ale asi jsou. A propo, lze vůbec nějaké duchovní světy prokázat?

Všichni o nich hovoří jako o samozřejmosti, jako že jasňačka....ale kdo je kdy viděl? A je to důkaz?

 

2. Patrně v nějaké fázi vývoje jsou některá náboženská hnutí pozitivní. To v nich působí jen dobré bytosti. Po čase hnutí působí se stejnými bytostmi, ale ve změněných podmínkách a to je již zlo.

Takže bytostí dobré se proměnou vnějšího světa stanou bez vlastní sebemenší proměny zlými? Ony jsou stále dobré a přesto jsou zlem?

 

3. Takže odstoupily jen dobré duchovní bytosti a zlé zůstaly? Kde odstoupily a kde zůstaly a proč?

Nerozumím, kde působí dobré bytosti. Proč odstoupili jen v sociání sféře? Ale to je vlastně i politika, kultura a ekonomika, je to vlastně vše, i věda i rodinný život...to je skoro vše...nenapadá mne, ve které oblasti jsou, ne-li tak, že s nimi stojí a padá svět jako celek.

Chcete říci, že to, že svět existuje je díky existenci dobrých duchovních bytostí?

 

4. Potom se ptám: Co to je existence světa? Protože tam někde, v existenci ty dobré bytosti musí být.
ZMP VM
21.09.2013, 09:53:08 RE:
Reagovat


1/ Tak jako slepému nelze dokázat existenci barev, tak „duchovně slepým“ nelze bezprostředně dokázat existenci duchovních světů. V obou případech je třeba „prohlédnout“, to je zvládnout metodiku RS „Jak poznáme duchovní světy!

2/ Dobré i zlé duchovní bytosti působí na hnutí skrze v nich zapojené lidi. Dokud jsou v čele hnutí lidé, kteří svody zla více méně překonávaly, je i působení hnutí prosté zla. Časem se však do čela proderou ctižádostivě pokrytečtí „degeneráti“ a hnutí s nimi zdegeneruje (ryba smrdí od hlavy), přestože dobré duchovní bytosti působí stále jako dosud...

3/ Řekl jsem, že dobré duchovní bytosti odstoupili jen tam, kde se jedná o vývoj sociální a individuální svobody. Sociální sféra dosud nikdy svobodná nebyla. V atmosféře sociální nesvobody si lidé sami musejí vydobýt svobodu. Jinak svobodní nebudou. Svobodu nelze lidem dát, ani nařídit, nikdo nemůže být svobodný za ně...

4/ Existence světa není „tam někde“, ale „tam i tady“. Její součástí jsou všechny bytosti (duchovní, lidské atd.).

zmp
oak
19.09.2013, 00:53:05 Goethe
Reagovat

Co máte proti iluminátům, zednářům atp? Vždy přinášeli pokrok do lidstva. I Goethe patřil mezi ně. A jak vidím, proti Goethovi nemáte nic. Ale proti jiným ano. Proč?
ZMP VM
19.09.2013, 11:32:13 RE:
Reagovat


„Varujte se kvasu farizeů, to je před pokrytectvím.

Není nic skrytého, co by nemělo být zjeveno,

není nic tajného, co by nemělo být vyzrazeno.

Vše, co jste mluvili ve tmě, bude slyšeno na světle,

co jste šeptali do uší v lóžích, bude hlásáno se střech.“

(Lukáš: 12, 1-3)

 

Všichni se ohánějí přínosem pokroku. Pokroku koho?

V dobách Goéthových existovaly ještě „lóže“, kde se pěstovaly skutečně užitečné vědy. Také Josfef Dobrovský byl členem takové společnosti v Praze. Tehdy se také kuly pikle proti mocným (diktátorům a monarchům). Dnes se v lóžích pro „bratry nejnižšího zasvěcení“ jen blbě žvaní, zatímco skutečně zasvěcená elita pěstuje škodlivé vědy (odkaz Mengeleho a černá magie vůbec, to je satanismus) a kuje pikle proti sociální a individuální svobodě všech lidí (občanů).

Pokud má někdo za to, jako například Vy, že lze tajně přinášet veřejný pokrok, pak si protiřečí. Veřejný pokrok přece nemůže být tajný....

Také hrstku příznivců hnutí TSO lze pokládat za jakousi "lóži", která pracuje zcela veřejně (na internetu)...

zmp
rebel
17.09.2013, 11:36:08 modlitba
Reagovat

Občas někde slyším: Modlete se, bratři a sestry. Za mír, za lásku, za Sýrii atp.

Jaký smysl má třeba modlitba za Sýrii?

To snad NATO a tajné služby přestanou zásobovat zbraněmi, penězi krvelačné rebely, kteří tam podřezávají běžné občany?

Saudská Arábie prý propustila z věznic asi 2 000 vrahů a zločinců, kteří souhlasili s tím, že půjdou na straně tzv. rebelů zabíjet občany Sýrie. Jejich rodiny dostávají desetitisíce dolarů za odměnu. To snad Saudská Arábie přestane verbovat mezinárodní teroristy proti Sýrii? To snad rebelové prozřou a přestanou zabíjet ženy a děti?

 

Dříve jste tvrdili, že duchovní světy odstoupili od lidstva, aby lidstvo mohlo prokázat svoji kvalitu, že už dospělo a nepotřebuje vést za ručičku jako malé děťátko.

Právě tehdy, když duchovní světy zasáhnou, tak to bude důkaz toho, že lidstvo, lidé selhali, neobstáli ve zkoušce a nedospěli ke svobodě a proto je nutný zásah "shůry". Jak nyní mám chápat modlení se?
ZMP VM
17.09.2013, 18:05:14 RE:
Reagovat

 

Duchovní světy od lidstva odstoupili jen v souvislosti s vývojem sociální svobody člověka...

U modlitby je důležité, na koho se s ní modlící obrací. Pokud se obrací na nějakého nereálného „boha“, pak se míjí s adresátem. Přesto má jeho modlitba význam alespoň pro něj samotného a jako každá jiná myšlenka také pro duchovní atmosféru Země. Nemohu-li válku v Sýrii odvrátit, dám alespoň najevo, že s ní nesouhlasím a koho tu pokládám za zločince...

zmp


rebel
20.09.2013, 08:31:59 RE: RE: odstoupení duchovních bytostí?
Reagovat

Takže jinde duchovní světy od zasahování do vývoje světa neodsoupily? (kde?)

Třeba od vědeckého bádání? Nebo od různých náboženských hnutí?

Ale i ty jsou přece součástí sociálního -společenského dění (dnes se snaží státní propaganda podsunout termínu sociální pouze význam ve smyslu nějakého postižení, sociálního vyloučení atp.)

A o některých církvích a náboženských společnostech bych řekl, že jsou spíše satanistické nebo jinak poblázněné.

Takže odstoupily jen dobré duchovní bytosti a zlé zůstaly?
ZMP VM
20.09.2013, 09:41:22 RE:
Reagovat


Duchovními světy míním ty „dobré“. Kdyby odstoupily ode všeho, náš vesmír by přestal existovat i s vědeckým bádáním v něm. Jsou ovšem „vědecká“ bádání i „náboženská“ hnutí, od nichž duchovní světy odstoupit nemohly, protože na nich nikdy neměly účast...

zmp
rebel
17.09.2013, 11:23:58 nebudete-li jako děti?
Reagovat

Co je pravdy na tomto citátu?

 


„Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.“ Nicolo Paganini

 

Děti ještě moc neuvažují, dělají-li pitomosti proto se bijí. Ne proto, že mluví pravdu. Jakou asi pravdu může mít dítě o Stvoření?

Proč se ale v Bibli píše - Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Matouš 18:3

 


ZMP VM
17.09.2013, 17:46:19 RE:
Reagovat


Blázni, filosofové, ani Paganini neznají pravdu a proto ji nemluví. Prostoduchá upřímnost ještě nemusí být pravdou.

Děti se netrestají (nebijí) protože mají pravdu, ale jen pokud zlobí.

Zmíněný citát jsme v diskusi prakticky již vysvětlovali stupňováním slovanské mluvnice...

zmp
PD Tce
17.09.2013, 20:25:11 RE:
Reagovat

Někdy i.......ano, často se děti bijí, pokud zlobí. Zlobí, pokud jsou třeba drzé. Často říkají pravdu, která se někdy zaměňuje s drzostí (schválně?). Děti se někdy bijí za pravdu...


ZMP VM
18.09.2013, 09:10:29 RE:
Reagovat


Řekneme-li například „to je dům“, pak to ještě neznamená, že „to je můj dům“. Obdobně je podstatný rozdíl mezi „říci pravdu“ a „mít pravdu“. Proto se děti často trestají za prostořekost, nikdy však je nelze trestat za pravdu...

zmp
PD Tce
19.09.2013, 19:39:27 RE: RE:
Reagovat

Nelze, ale někdy se to děje. Tedy jinak, někdy tu pravdu ''mít pravdu'' řeknou, ale hodí se to rodiči, staršímu apod., a je ona pravda rázem zaměněna za prostořekost (či drzost) – dítě je třeba bito..........z pohledu třeba i rodiče (vůči onomu dítěti) je v tom stín z ,,prorok není beze cti,leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě'' Mk 6,4 + egoismus ve formě, že dítě nemá (nemůže mít) přeci pravdu, já jsem tu ten, kdo má pravdu (jsem přeci i starší), natož aby si dítě ještě na té ''pravdě'' trvalo apod., a i kdyby, musím si přece udržet autoritu stůj co stůj apod. = ještě více bito. Někdy se toto děje (bohužel!).


ZMP VM
20.09.2013, 09:34:11 RE:
Reagovat


Tady si protiřečíte. Na jedné straně říkáte, že někdy dítě může říci pravdu, je však autoritativně potrestáno za to, že řeklo nepravdu. Tož tedy, za co je trestáno? Za pravdu nebo za nepravdu?

Z hlediska dospělých řeknou děti často nějakou nepříjemnou pravdu. Nejsou však trestány za tu pravdu, ale za to, že ji řekli za nevhodných okolností, to je za prostořekost. Například před návštěvou: „Tatínek čurá do umyvadla“.

Čím jsou děti mladší, tím méně rozumějí tomu, co říkají. Právě proto nemají pravdu, a to ani tehdy, když ji „náhodou“ (napodobením atp.) vysloví. Proto nikdy nemohou být trestány za pravdu...

zmp
PD Tce
20.09.2013, 18:18:47 RE: RE:
Reagovat

Myslel jsem to nějak, ale možná jinak jsem to napsal. Onu pravdu jsem dal poté do uvozovek proto, že jsem to psal z pohledu onoho rodiče, staršího apod. Do uvozovek proto, že oni k ní jako k pravdě nepřistupují (nechtějí), nechtějí jí slyšet, ani vnímat, vnímají to jako drzost, ne pravdu apod.,tak nějak. - jde k nim pravda,ale ''nemocné'' ego jim to přeloží, že k nim jde drzost...někdy.

Vaše příklady vám dávají za pravdu. Já mám ale na mysli jiné příklady, třeba když řeknou normální pravdu za normálních okolností.

A co obráceně, že čím jsou děti starší, tím více rozumějí tomu, co říkají...atd.......jestli zde nejde jen o úhel pohledu.....+jak jste i sám jednou psal ve smyslu – méně nikoliv nic, více nikoliv vše.

Možná je zde ale rozdíl i v tom, že Vy pravdivost přikládáte rozumu a já spíše vnímání (v tomto případě, u dítěte).

Možná původní rebelův příspěvek jen popisuje boj mezi vnímáním,rozumem a fantazii (dítě,filozof,blázen)...a to vše z pohledu myslitele.

Vlastně je i více důvodů ,nepřijmutí oné pravdy, jak popisuji. Někdy je dítě více vnímavé a rodič onu řečenou pravdu prostě nepozná. Jindy je to pravda rozumová, která se ale (k Já) rodiči zrovna nehodí (vlivem ''nemocného ega'' apod).


ZMP VM
21.09.2013, 09:27:11 RE:
Reagovat


Znal jsem učitele, který svým žákům nedával jedničky, protože prý na jedničku umí jen on. Určitě se takový pedagog-blbec najde i mezi rodiči. Máme-li však na mysli rodiče, kteří své děti milují, pak je sotva můžeme pokládat za tak egoidní, že by od svých dětí nechtěli slyšet pravdu. Starají se přece o jejich vzdělání, aby nejen měly pravdu, ale aby jí měli víc než rodiče...

Já jsem měl na mysli rovněž případy, kdy děti řeknou nějakou pravdu za obvyklých okolností. Nejde totiž o to, říci pravdu, ale mít pravdu...

Pravdu může mít (poznat) jen úsudek, založený na uvažování o vnímaném. Vnímání samo, ani samotné uvažování k pravdivému úsudku nevede...

zmp
PD Tce
22.09.2013, 13:12:52 RE: RE:
Reagovat

''Máme-li však na mysli rodiče, kteří své děti milují...'' - ty jsem na mysli právě neměl (nebo i myslím ty, kteří třeba si i myslí, že je milují, ale čistě milovat po pravdě neumí) + když ještě v sobě ani nenašli obecnou lásku k pravdě = ještě horší. A tam kde se nejedná o vztah dítě a rodič, ale jen dítě a dospělý, tam je ta možnost ještě větší, díky i možné absenci obecné lásky k dětem. Absence lásky k dětem + absence lásky k pravdě = dítě prostě nemůže mít pravdu (v jejich očích).

 

Nebo jinak...myslíte, že rodič (či dospělý,učitel,mistr) se může něčím přiučit (poučit) od dítěte (žáka, učedníka)? Pokud ano, tak já poukazuji na ty příklady, kdy zde je ta možnost, ale ten dotyčný to nechce vidět ani slyšet. A aby tato možnost již příště zase nenastala, tak se jeho maloměšťácky-zatvrzelé myšlení,proti vlastní změně,brání i násilím.

 


ZMP VM
23.09.2013, 09:42:09 RE:

Mluvíte tedy o lidech sobecky svévolných, kteří se takto chovají ke všem lidem, tedy i ke svým dětem, mají-li jaké. Tito lidé neřeší otázku, zda dítě má či nemá pravdu. Pro ně je „pravdou“ výhradně to, co jim vyhovuje. Pokud tedy dítě řekne něco jim vyhovujícího, bez rozpaků mu dají za pravdu. Nelze tedy říci, že pro ně dítě automaticky nemá pravdu.

Od dětí se můžeme přiučit jejich bezelstné upřímnosti a schopnosti bez zábran navazovat vztahy, pokud je ovšem sami nepokřivíme. Člověk sobecky svévolný se však nemůže přiučit od dětí, ale jen z osobního neštěstí...

zmp
ATREA
17.09.2013, 11:14:24 pozvánka na výšlap
Reagovat

Srdečně zdravím všechny (diskutující i čtenáře) a jménem sdružení TSO zvu na 5. výšlap historickým jádrem Olomouce s esoterním výkladem ZMP.

 

Výšlap se koná v neděli 22.9.2013 a sraz je dopoledne do půl desáté u Orloje na Horním náměstí.

Cituji z pozvánky:

 

"Ulice a kameny bývalého hlavního města VELKÉ MORAVY nám vyjeví hluboká tajemství vývoje lidské duše.

Lidská duše musí zejména v této naší těžké době, více než kdy jindy, pochopit smysl své existence a nalézt cestu jeho naplnění.

Nedokáže-li dítě nakreslit např. čtverec, může ho terapeut přivést k této schopnosti tak, že nakreslí veliký čtverec na zem a nechá po něm dítě opakovaně kráčet. Časem vejde skrze nohy do dítěte schopnost čtverec pochopit a nakreslit.

Obdobnou terapeutickou pomůckou k pochopení smyslu lidského vývoje, je cílevědomé obšlápnutí historického jádra Olomouce.

 

Nuže dejme své kroky vést v duchu neznámého barokního urbanisty města, jehož sláva hvězd se dotýká, který POZEMSKÉ OLOMOUCI vtiskl ideu lidského vývoje podle NEBESKÉ OLOMOUCE v souhvězdí Plejád.

 

Nenechme - bez povšimnutí a bez užitku - ležet tento terapeutický potenciál v prachu země, nedejme mu - upadnout v zapomnění - pro nezájem a nepochopení a nezmarněme tak - úsilí mnoha olomouckých duchů - kteří olomoucké cesty ozdobili zasvěcenými výtvarnými doplňky v podobě budov, kašen a sloupů.

 

Projděte, abyste byli inspirováni, inspirujte se, abyste sami mohli hledat a poznat PRAVDU.

 

Těším se naviděnou v neděli...........
rebel
15.09.2013, 23:17:52 pravda a důkaz
Reagovat


„Žádné množství pokusů nikdy nemůže dokázat, že jsem měl pravdu. Jediný pokus však kdykoliv může dokázat, že jsem se mýlil.“ Albert Einstein

 

Je pravdivý tento citát?

ZMP VM
16.09.2013, 10:19:32 RE:
Reagovat


První věta citátu je naprosto pravdivá. Einsteinovu teorii relativity nelze experimentálně dokázat prostě proto, že není reálná, ani logická, prostě že není pravdivá...

Druhá věta citátu zcela pravdivá není. Einstein tu kalkuluje s tím, že experiment dokazující nepravdivost jeho teorie by mohl být uznán jen tehdy, kdyby byl sestaven v duchu teorie, kterou má vyvrátit. Takového experimentu však není třeba. Stačí jen prověřit dosavadní experimenty, jež údajně Einsteinovu teorii podporují. Například experimenty „dokazující“ tzv. „hraniční rychlost světla“. Einsteinovci se nejčastěji ohánějí tzv. Michelsonovým či Fizeauovým experimentem. Oba tyto experimenty jsou založeny na vědomém podvodu a jejich předpoklady i výklady jsou tendenční, ba co hůř, jsou vychytrale lživé...

zmp
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář