Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Filosofie + duchovní věda 27

19. 12. 2013

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Kristus vnějšího světa a Kristus vnitřního světa

(zmp, 15. 10. 2014 9:47)

Kristus vnitřního světa se nemůže vyvíjet k pravému Já člověka, protože On sám je tím pravým Já. Vyvíjí se tedy ke Kristu vnějšího světa. „Ke“ však znamená „vedle něj k jeho vzoru“, nikoliv splynutí s ním...
Počet Kristů vnitřního světa je stejný, jako počet lidí vyvíjících pravé Já (kolik lidí následuje vnějšího Krista).
Kristus je Avatar a může tedy „vyrábět své vnitřní kopie“ (oživit je musíme sami).
Kristus v nás se nepotřebuje vyvíjet, to my se musíme vyvíjet oživováním jeho ideje v sobě. Tzn., že idea pravého Já v nás už je, pokud ji do sebe vůbec přijmeme (jako ideu vnějšího Krista). My si však tuto ideu musíme ujasňovat (uvědomovat) postupně (vyvíjet se k ní).
Když Kristus mluví k člověku, mluví skrze svou ideu v něm. Nakolik si dokážeme tuto ideu ujasnit, natolik slova vnějšího Krista „slyšíme“ a rozumíme jim...
Stupňování české mluvnice (vnější/vnitřní = největší, větší, velký/malý, menší, nejmenší) nás může poučit, že to, co je uvnitř je nutně menší, než to, co je vně (okolo). Jakmile však to vnitřní plně vyvineme, pak nahlédneme, že co do míry platí rovnice:
velké = malé (Anaxagoras z Klazomenai)
Protože míru síly, chytrosti či umění lze stupňovat, jsou na prvním stupni oba (vnější i vnitřní) stejní. Na druhém a třetím stupni se zdají být různí (větší/menší atd.), přestože k postupu na příslušný stupeň musí oba vyvinou stejnou míru příslušných sil. Vně jsou však tyto síly jinak uspořádané než uvnitř. Zjednodušeně řečeno, vně narůstá objem, uvnitř hustota...

volby a jejich absurdity

(rebel, 11. 10. 2014 21:48)

Dnes probíhali volby.
Volič je prý v tento den svrchovaný pán.
Prý si to patřičně vychutnává...atp. takto oslavují masmédia voliče...
To, že zaškrtne občan nějaké jméno svého budoucího pána, to prý je pro voliče nějaké jeho vyvrcholení života, má to prý pro něj být nějaký silný zážitek.... snad svobody či důležitosti...
Nevím, asi mám jiné představy o zážitku svobody.
Toto u mne spíše budí odpor, poníženi, trapný pocit ubohosti, směšnosti a tragedie vyplachování mozků lidí...

Volit, resp. nevolit si nad sebou nějakého pána, zástupce lidu vede občany, voliče do slepé uličky a do absurdity:
Abych nepodpořil existující systém a neúčastním-li se voleb, potom je můj hlas přičten dle průměru k nějaké politické straně a za mne dostane daný subjekt peníze. Tzv. volební neúčast je brána státem jako volební účast, nějaký politický subjekt dostane za mne hlas, jako kdybych volil.
Bud-li se účastnit voleb tak, abych znehodnotil svůj hlas, např. vložením prázdné obálky, potom se můj hlas opět započítává do volební účasti.
Můj hlas se ale nedá proporcionálně žádnému jinému politickému subjektu.
Přesto následně si zastupitelé odhlasují třeba tisicinásobně větší příjem, než když za mne nedostanou ušmudlanou stovku...

Re: volby a jejich absurdity

(zmp, 13. 10. 2014 9:00)

"Zkonit" je od slova "kůň".
"Zprasit" je od slova "prase".
"Zvolit" je od slova "vůl".

potřeba přátelství, opory, jistoty, zázemí, pocitu, že nejsi sám...

(rebel, 10. 10. 2014 23:13)

Každý žije tzv. naplno...maká, trhá rekordy, dokazuje, jak je silný, velký, odvážný, statečný, schopný, nadaný, svědomitý, pracovitý...nehaním tím nějaké pozitivní kvality člověka...ale to samo o sobě nemá žádný smysl.
Co určuje kvalitu člověka?
Někdo třeba má život na pendrek, a přesto má světlou chvilku, kdy udělal něco, co mění svět....celý život si posral, ale jedinkrát udělal něco, čím překročil tento svět a prokázal v rozhodujícím okamžiku, že je borec.
Pocit, že nejsem sám, je důležitá, nebo naopak, že jsem sám, má člověka zocelitz. K čemu zocelit? Proč? Každý má nějaké jistoty, nebo chce mít jistotu, domnívá se, že má něco, že udělal něco, co má smysl...rodinu, dům, zvolil si nějakého zastupitele, nebo naopak zvolil si TSO bez zástupců lidu...
Není to jen berlička, mám pocit, že jsem nyní udělal vývojově něco dobře? ALe jinak je to stejně nesmysl...
Rudolf Steiner sice vybudoval Goetheanum, ale stejně shořelo.
Sice říkal, že to prý má nedozírný význam pro celý svět a duchovní světy atp...
Ale co je nyní Goetheanum?...muzeum, mrtvolný pach, stagnace, chlad, dýchá tam něco jiné, ale není to duch doby...je to silné, ale je to mrtvé, melou tam stupidity, opakují tam naučené řeči a honí si triko, jak jsou dobří...nejsou dobří, jsou to popírači Krista...není tam duch, je tam strach, nesvoboda...dá se to krájet...
Tím se vracím k tomu, že každý něco chce vytvořit, dokázat. Je sám a nebo naopak se snaží mít pocit, že není sám...je to tragedie člověka, nebo naopak výsada....naplňovat nějaké poslání. Kdo o to stojí?
On sám? Co ho pudí? Nebo je to choroba v nitru?
Kolik schizofreniků se cítí být vyvoleno...jsou silní, jsou osamocení. přitahují svými vizemi...
A přitom potřeba opory, zázemí je zase slabost. Být sám pro relizaci cílů?
Cílů vnějších nebo vnitřních?
To je zase věcí diskuse...kdo co chce...a jsme u toho..co má kdo chtít...pro sebe, pro všechny?

Re: potřeba přátelství, opory, jistoty, zázemí, pocitu, že nejsi sám...

(zmp, 11. 10. 2014 10:36)

Téměř vše o čem tu mluvíte se týká exhibicionismu. Naštěstí tak nežije každý. Naneštěstí tak žije drtivá většina lidí. Jakoby smyslem jejich života bylo žít ve vědomí jiných lidí, nikoliv ve svém vlastním. To samozřejmě nemá smysl.
Co určuje kvalitu člověka?
Pokud naši kvalitu určuje někdo jiný, potud nás oceňuje z hlediska užitečnosti vůči němu, tedy jako jateční dobytek.
Kdyby „světlou chvilkou“ bylo „udělat něco, co mění svět“, pak by největšími „osvícenci“ byli zločinci.
Chci-li udělat „vývojově něco dobře“, pak jsem se ocitl na scestí. Nejdříve přece musím pravdivě poznat, co je vývojově dobře, nikoliv jen, co mi o vývoji napovídali jiní („odborníci“).
Slova „naplňovat nějaké poslání“ mluví o poslání, které nám vsugerovali jiní, protože sami vpravdě o žádném nevíme. Kdo o to stojí? Přece ti, kdo nám vsugerovali to, se jim hodí.
Pudí nás něco? Pak žijeme v pudech jako zvířata, nikoliv rozumně jako člověk.
Cítíme-li být „vyvolení“ protože nám to nakukali jiní, nebo naše vlastní pudy, pak vyvoleným nečiníme vpravdě sebe, ale toho, kdo nás vyhecoval (cizí osobu, či vlastní pud).
Důležité je být sám pro poznání pravdy (vnitřní cíl). K jejímu naplnění v tomto světě (vnější cíl) ovšem sami nestačíme.
„Kdo co chce, co má kdo chtít pro sebe, a co pro všechny“, to není věc diskuse, to je věc individuálního poznání...

umění+umění

(PD, Teplice, 7. 10. 2014 10:18)

Jaký zde máte názor na tuto rovnici:

sociální umění (TSO) + umělecký projev (umělecká prezentace) =

Re: umění+umění

(zmp, 7. 10. 2014 10:33)

umění = umělecký projev

Re: Re: umění+umění

(PD, Teplice, 7. 10. 2014 11:51)

To ano, ale dejme tomu, že dokonale dokážeme (díky umu - umění) popsat slovy rozdíl mezi zdravým, šťavnatým jablkem (TSO) a jablkem shnilým (totalitou).

Kolemjdoucí se ale těmi slovy musí sám prokousat, aby to sám poznal (což je v pořádku). Ale příroda sama nám dává nápovědu - shnilé jablko lze poznat na první pohled. Šlo mi tedy o obdobný umělecký projev (o obdobnou pravdivou nápovědu), jakým třeba presentuje (rozlišuje) strom svá jablka na stromě.
Vím, mohlo by se říci, že bez předchozího poznání člověk není schopen na první pohled poznat rozdíl mezi jablkem zdravým a jablkem shnilým. Nebo jinak, rozdíl pozná, ale dopředu neví jaké je to správné. Ale nejsem si jist. Nebo co myslíte?, člověk bez předchozího poznání - utrhl by si pro sebe červené kulaté jablko, nebo černou svraštělou ‘’věc''. Jde mi o ten rozdíl na první pohled. Rozdíl ve kterém je ‘’krásno''.
Nejde mi o oblbování druhého vzhledem (ovlivňování). Nebo jde, ale ve stejném duchu, jako strom projevuje jablko zdravé od shnilého.

Nyní jsou často různé druhy sociálního řešení presentovány obdobně - kladou důraz na obsah. Ano, to je nejdůležitější, ale…viz. má předchozí slova.


Sice platí: ''dle ovoce poznáte je’’….Ale je zase rozdíl mezi ovocem stromu….a ovocem sadu (obec TSO)

Re: Re: Re: umění+umění

(zmp, 8. 10. 2014 10:28)

Myslel jsem, že mluvíte o pravém umění. Umění je sice odvozeno od pojmu „umět“, musíme však rozlišovat pravé umění (projev ducha ve hmotě) a nepravé umění (reprodukce hmotného světa ve hmotě, či v podobě abstrahované od hmoty, např. slovem).
Popsat rozdíl mezi totalitou a TSO je tedy abstrahované reprodukční umění.
Prokousat slovy se může jen ten, kdo tato slova nejdříve vnímal. Obdobně musíme vnímat shnilé a zdravé jablko, abychom poznali rozdíl mezi nimi. Zde není jiného rozdílu, než že slova vnímáme prostřednictvím sluchu a jablka prostřednictvím zraku.
Názor, že „shnilé jablko lze poznat na první pohled“ je mylný. Jak pravíte: Pokud do svého pozorování nezapojíte myšlení, není pro Váš pohled mezi shnilým a zdravým jablkem žádný rozdíl. To znamená, že příroda nedává žádnou jinou nápovědu, než jen nic neříkající (nenapovídající) relativní projev povrchu věci. Nápovědu (o podstatě věci) nám dává vždy jen myšlení (rozum), nikdy vnímání (tělesné, duševní ani duchovní).
Bez předchozího poznání (myšlením) by si tedy nikdo „červené kulaté jablko, ani černou svraštělou věc“ neutrhl, protože by ani nevěděl, že se dá utrhnout a jíst.
Jde-li Vám o „rozdíl na první pohled“ (na základě smyslového vnímání), pak na něj zapomeňte, neboť vůbec neexistuje. Rozdíl i krásno (pravdivost) lze poznat až na „druhý pohled“ (na základě rozumného smyslového poznání).
„První pohled“ nelze oblbnout, neboť i smyslový klam je regulérní „první pohled“. Oblbovat lze jen rozum (myšlení) „druhého pohledu“ Proto oblbování falešným řešením sociálních vztahů klade důraz na obsah. Obsah (podstata věci) je totiž předmětem myšlení. Vjem povrchu věci (nikoliv samotný povrch věci, který je součástí jejího obsahu) je předmětem smyslového vnímání (tělesného, duševního i duchovního).
Váš biblický citát, je tendenčně neúplný: „Podle ovoce poznáte strom“ nikoliv sad!
Sadem je sociální svět. TSO je sociální strom...

Re: Re: Re: Re: umění+umění

(PD, Teplice, 8. 10. 2014 12:03)

S citátem jsem to myslel tak, že:
strom = tento web (popř. lidé utvářející jeho obsah)
jablko = zde presentovaná metodika TSO
sad = obec TSO

Možná chybně, ale chtěl jsem tím říci, že je rozdíl mezi tímto webem a obcí TSO. Že něco je něčeho následkem. První si člověk vybere kvalitní strom (dle jeho plodů), a až pak s tím druhem založí sad. Aneb kolemjdoucímu jednotlivci (neznámému jinému stromu) zachutná na tomto webu jeho jablko (metodika TSO) - prostě pozná, že tato jablka (v této věci) jsou třeba lepší, nežli ta jeho a naroubuje si je na sebe (přijme metodiku TSO)…více těchto jedinců (stromů) pak může založit onen sad - obec TSO.

Co se týká umění, poznání, rozdíl v projevu a vnímání, rozdíl ve vzhledu, jejich vztahy apod., :

Proč tedy existují různé barvy?
Proč existují různé tvary?
Proč ta či ona barva, tvar působí jinak?
Proč tento web nemá světle šedý podklad + černé písmo (aby se zachovala dobrá čitelnost)?
Jak tedy může existovat smysl pro pravdu, když není nápověda?

Re: Re: Re: Re: Re: umění+umění

(zmp, 9. 10. 2014 12:34)

Mezi webem TSO a obcí TSO je týž rozdíl, jako mezi „možností s možným“ a plně uskutečněným.
Neexistuje dokonalé podobenství, každé má nějaké meze. Vaše podobenství jsou krásná, jakých jsou schopné jen vzácné povahy...
K druhé části Vašeho příspěvku:
Svět ve kterém žijeme je světem duálních relativních projevů. Musíme se tedy ptát, co, jak a proč se v něm vlastně projevuje?
Projevem není nic, co nemůže být jako projev nějak a někým vědomě vnímáno. Zrcadlo sice zrcadlí projev, ale nevnímá ho. Tak i pouhé smysly. K projevu je zapotřebí také existence opačné strany, v podobě vědomého smyslového vnímání projevu. Aby mohl být projev vnímatelný musí být konečný, tj. ohraničený. V tom, co je absolutně neohraničené (nikoliv relativně nekonečné) je zahrnuto absolutně vše v jednotném chumlu. Projev tu není oddělen od jeho vjemu (obrazu projevu). Vše tu bezprostředně souvisí se vším, jako v chaosu. Tomuto stavu říkáme věčné a všudepřítomné bezbřehé „absolutno“ (Bůh).
Projevem tohoto absolutna je náš relativně duální konečný svět. Relativním opak konečného není relativní nekonečno, ale opačné konečno. Proto je svět relativních projevů dualitou opačných konečen. Relativní nekonečno je v něm pouze zdánlivě, v podobě tzv. „bludného kruhu“. Všechny ostatní nekonečna, jsou jen bohapustými spekulacemi teoretické vědy...
„Proč tedy existují různé barvy?“
Různé barvy jsou dány dualitou „světla a temnoty“, jejich různými poměry. Základní barvy jsou barvy duhy (spektra), ostatní barvy jsou jejich různé odstíny...
„Proč existují různé tvary?“
„Proč ta či ona barva, tvar působí jinak?“
Protože svět relativních projevů projevuje absolutno, je relativním projevem absolutně všeho v konečné podobě. Absolutně vše je různé. Homogenně stejné by bylo absolutně jedním. Absolutně jediné by se však na žádný způsob nemohlo projevit relativně (duálně).
Všechny různé relativní projevy absolutně všeho jsou nutně ukončeny různými tvary (tvory) svého povrchu, jejichž relativními opaky jsou různé formy otvorů v jejich okolí (místa pro tvary). Tím je dána relativita „vnější/vnitřní“. Také každá barva má svůj relativní opak.
Různé projevy (barvy či tvary) působí jinak, protože projev je způsoben „projevujícím se“. Způsobené tedy nutně vykazuje aktivní působení, které zapříčiňuje jeho pasivně trpné vnímání podobně, jako tlak pečetidla způsobuje jeho otisk do pečetního vosku (pečeť).
Zatímco smyslové vnímání je povrchní (vjemem tvaru povrchu projevu), duševní myšlení je obsahové, je jakýmsi „vnímáním“ podstaty obsahu pod obrazem (vjemem) tvaru povrchu. Předmětem duševního myšlení (uvažování, srovnávání) jsou vztahy (relace) mezi duchovními ideami a jejich pojmy. Ideje duševně nevymýšlíme, ale nabíráme je rozumem z duchovního světa, jako do čepice (a pořádáme je)...
„Proč tento web nemá světle šedý podklad + černé písmo (aby se zachovala dobrá čitelnost)?“
Já se zabývám jen ideovým obsahem tohoto webu, nikoli webem samým (na to již nemám čas). Připravuje se nový web...
„Jak může existovat smysl pro pravdu, když není nápověda?“
Tato otázka je dána nedorozuměním. Nápověda není dána smyslovému vnímání, ale duševnímu myšlení. Samotná nápověda je duchovní (ideová)...

relativno projevuje absolutno nebo absolutno projevuje relativno?

(rebel, 9. 10. 2014 21:57)

Říkáte:
Projevem tohoto absolutna je náš relativně duální konečný svět. Relativním opak konečného není relativní nekonečno, ale opačné konečno…
Protože svět relativních projevů projevuje absolutno, je relativním projevem absolutně všeho v konečné podobě.

Absolutno se projevuje jako relativně duální svět nebo svět relativních projevů projevuje absolutno?
Co je správně?

Re: relativno projevuje absolutno nebo absolutno projevuje relativno?

(zmp, 10. 10. 2014 8:00)

Ptáte se: "Absolutno se projevuje jako relativně duální svět nebo svět relativních projevů projevuje absolutno?"
Obě Vaše formulace znamenají totéž...

Re: Re: relativno projevuje absolutno nebo absolutno projevuje relativno?

(rebel, 10. 10. 2014 22:54)

Odpovídáte tak, že není jasné, co je prvotní.
Vůbec neznamená, že absolutno musí být prvotní.
Může být druhotné, jako nadstavba provotního relativního, duálního světa, jako svět idejí, svět ducha...
Je absolutno cílem vývoje?
Je-li cílem nemusí být na počátku, ale je to smysl vývoje.
Nebo máte důkaz, že je tomu jinak?

Re: Re: Re: relativno projevuje absolutno nebo absolutno projevuje relativno?

(zmp, 11. 10. 2014 9:33)

Důkaz už máte také. Četl jste ho, ale neuvědomil jste si ho.
Opakuji tedy:
Projev je to, co lze vnímat.
Projev je relativně duální, protože už k jeho existenci je zapotřebí dvojího: To, co se projevuje (projevujícího se) a to čemu se projevuje (vnímajícího projev).
Projevující se je nutně prvotní, jeho projev je druhotný a vjem jeho projevu je až třetí.
Protože relativní je projev, nemůže být relativní to, co se projevuje. Projevující se je tedy nutně absolutní. Třetí možnost (mimo absolutní a relativní) neexistuje.
Pokud by jste trval na tvrzení, že absolutno je druhotnou nástavbou světa projevů, co by v takovém případě bylo projevujícím se?
Věčné neosobní absolutno je počátkem vývoje. Cílem (koncem) vývoje je věčné osobní relativno.
Kdyby byl počátek současně koncem (cílem), pak by nešlo o vývoj, ale bludný kruh (relativní nekonečno).
Rozhodněte se: Chcete se vyvíjet nebo s naší „teoretickou vědou“ bloudit stále dokola?

Re: Re: Re: Re: umění+umění

(PD, Teplice , 8. 10. 2014 16:55)

Možná mi jde o zachycení harmonie mezi vnitřním a vnějším, lze-li tedy tento web rozlišit na vnitřní a vnější složku. Popřípadě kam vůbec pak spadá ona má narážka na barvu pozadí + písma.
Ale napsat AHOJ - černě + vojenským písmem. Nebo modře a psacím písmem. To je přeci rozdíl, jinak to působí, ač se jedná o stejné slovo. Nejde mi o blbůstku jako změnit zde na webu písmo…jde mi o tu podstatu.

Re: Re: Re: Re: Re: umění+umění

(zmp, 9. 10. 2014 13:16)

Vnější stránkou je samotný web a obrazy i písmo v něm.
Vnitřní stránkou (podstatou) jsou v něm uváděné ideje.

kdyby bylo méně zla, bylo by na světě krásně?

(rebel, 8. 10. 2014 22:55)

KDyž je spousta zla na světě, je mi líto, že děti nemohou chodit do škol, kde by je vychovávali ke svobodě, lidé musí dřít v práci jako otroci, žádné sociální jistoty, žádné spolupodílnictví, žádná rovnost před zákonem, jen zločin a lobbysmus, korupce, umělé války, umělé krize a teror, podvodné tisknutí bezcenných papírků = nekrytých peněz FED...
Kdyby toto vše a mnoho dalšího nebylo, jak by byl svět krásný...
Kdyby bylo méně zla, bylo by na světě krásně? Všude by bylo krásné umění, kultivovanost, soucítění, odpuštění, milosrdenství...úcta jednoho k druhému...
A nebo by to bez zla nebylo? Tedy ono to není ani dnes se zlem...ale člověk má alespoň o čem snít, pro co žít a snažit se změnit něco, aby se tyto ideály naplnily....
Ale naplnily by se? Když bude dobře, lidé to nezrealizují, protože na to bez zla budou kašlat a nevyužijí možností takové společnosti.
Když bude zle, tak opět to lidé nezrealizují, přestože je zlo bude nutit usilovat o zlepšení stavu, ale právě díky tomu zlu nebudou moci nic uskutečnist. Opět na to tedy budou kašlat a nevyužijí možností zla v takové společnosti.
Má tedy vůbec něco smysl?
Když bude dobře, nebude snaha o zlepšení. Bude-li zle, snaha o zlepšení také nebude, protože nebude možná.
Co s tím?

Re: kdyby bylo méně zla, bylo by na světě krásně?

(zmp, 9. 10. 2014 11:22)

Bez zla by byl svět patrně krásnější. Nejde však o svět, ale o člověka v něm. Ten se musí vyvíjet ke kráse. Jeho přirozená pohodlnost však potřebuje pošťouchnout zlem.
Pohodlný člověk nevytvoří krásné umění, nevyvine kultivovanost (kult). Bez zla nebude mít zapotřebí vyvíjet soucit, odpuštění, milosrdenství, ani úctu k druhým, neboť všichni budou stejní, tj. duševně pohodlní. Čím více je člověk spokojený, tím méně má pro co žít, tím méně sní, tím méně má ideálů a nechce tedy nic měnit, nic zlepšovat.
Překročí-li však zlo únosnou míru, zdrcený člověk nic z uvedeného rovněž neučiní.
Smysl člověka je vývoj ke kráse, k němuž je nutná únosná míra zla, kterou je s to člověk překonat. Překonávejte tedy zlo, na které stačíte a nepolevujte...

jaký smysl měly křižácké výpravy?

(rebel, 8. 10. 2014 15:19)

Tvrdí se, že tzv. křížové výpravy měly smysl, aby ochránily křesťany před muslimy. Nevím, nakolik je to pravda. Sice muslimové vlastně po svém vzniku začli dobývat celý tehdejší známý svět...
Třeba 4. křížová výprava se úplně zvrtla a křižáci, jejichž velitel nenáviděl Byzanc a východní křesťanskou církev více než musilmy, přepadl Konstantinopl a dobyl ji. Krachla i 5+6. křížová výprava.
Jako by křižáci bránily křesťany před muslimy.
Následné dobytí Konstantinopole Turky, Osmany - muslimy bylo prý způsobeno i tím, že třeba křesťanští (židovští?) odborníci postavili v tehdejší době největší bombardonu, dělo na dobytí této největší pevnosti tehdejšího světa.
Ještě nechápu, čím je islám tak fascinující, že k němu proudí spousty lidí? Jak to, že oslovil více lidí, než křesťanství a židovství?


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18

následující »