Filosofie + duchovní věda 27
Komentáře
Přehled komentářů
Zénónovu aporii proti prostotu jste nevyřešili, protože nevíte, co je to prostor a co je mimo prostor.
Proto se Vás ptám, jak víte, že je Bůh v prostoru? Já netvrdím, že v prostoru je či není. Já se Vás ptám, jak jste dospěli ke svému tvrzení...
Nyní dokonce tvrdíte: „..je-li to stvoření boží - je tedy i bůh prostorový.“
To znamená, že svá tvrzení nejen ničím nedokládáte, ale dokonce tvrdíte, že „Stvořitel“ a „stvoření“ je totéž (obojí je prý prostorové). To již můžete také tvrdit, že hrnčíř je hrnec.
O tom, že Kristus je duch času (nikoliv čas), jsem tady už mluvil...
Omlouvám se, že odpovídám otázkami, ale nevím jak jinak obrátit Vaši pozornost ke skutečnosti, že ke svým závěrům dospíváte na základě nepravdivých východisek. Takto přece nelze poznávat pravdu...
dyslexie, dysgrafie, autismy, hyperaktivity atp.
(rebel, 14. 12. 2014 17:37)
V poslední době jako by se pytel roztrhl s dětskými nemocemi, prý polovina dětí ve třídách je tzv. odborně pedagogicky "nefunkční", protože trpí některou, případně všemi možnými poruchami pohybu, soustředění, vnímání, myšlení...
Co se to děje?
Souvisí ten nárůst jen s tím, že se děti nepohybují a lapí jen na zadku u pc, nechodí ven, nemají sociální kontakt, zhusta se neumějí chovat, je to jen následek injekcí a vakcin, otrávených potravin, rozkladu rodin?
Není to jev, symptom nějakého vývoje k něčemu novému?
Jaké je řešení?
Různé agentury a organizace si z léčby těchto nemocí, které určitě mohou velmi ztěžovat učení, dělají kšeft.
Re: dyslexie, dysgrafie, autismy, hyperaktivity atp.
(zmp, 15. 12. 2014 10:41)
Příčinou je to vše, co uvádíte aj. Nejdůležitějším problémem je tu však propadnutí lidské mysli do propasti materialismu.
Řešením je TSO...
akademické pravdy a jejich aplikace v praxi
(rebel, 8. 12. 2014 10:41)
Kolikrát nám akademická věda vykládá své akademické teorie, své akademické vědecké pravdy...které podkládá výzkumy za miliardy euro v urychlovačích, různými seriozními akademickými výzkumy..., nesčíslně vzdělávacích pořadů nám vtlouká do hlavy moderní akademické vědecké pravdy...např. Einsteinovu teorii relativty, jak lze natahovat časoprostor, jak se lze pohybovat v čase, třeba pomocí černé díry nebo bílého trpaslíka..., atp. atd. Jakmile byste ale tyto vědecké akademické teorie použili třeba při vysvětlování toho, jak se vám podařilo na svém pozemku třeba postavit tzv. černou stavbu, potom žádné vědecké teorie neplatí.
Argument třeba nějakému úřadu, že se zde asi něco objevilo ze 4 či 5 dimenze, nebo že dle Einsteinovi teorie relativity se zde asi protáhl časoprostor, že zde byl průnik dimenzí...tak ejhle...akademické teorie jsou předmětem úšklebků, posměchů, případně by vás možná odvezli i k Chocholouškovi, případně by to brali přímo jako zesměšňování a pohrdání státním orgánem...
Jak vidíte skutečnost s aplikací těchto teorií na normální život?
Akademické pravdy a jejich aplikace v praxi?
Proč je takový dvojí metr. Jednou, když se to hodí, tak teorie platí. Podruhé, když se to nehodí, tak ještě dovolávání se akademických pravd se může považovat za urážku a totální blbost.
Kdo má moc určuje, co se právě a co ne.
Jak se říká: historii píší vítězové.
Re: akademické pravdy a jejich aplikace v praxi
(zmp, 9. 12. 2014 9:52)
Akademické teorie slouží zákulisní elitě k oblbování davu. Proto platí.
Pokud by je chtěl někdo z davu využívat proti elitě, tak neplatí.
Je to vlastně všeobecný lidský egoistický pud:
Platí (resp. je pravdivé) jen to, co se mi hodí (resp. co je mi sympatické)!
tzv. ptačí řeč
(rebel, 7. 12. 2014 10:48)
Doslechl jsem se, že se občas zvláště mezi dvojčaty vyskytne jev, kdy ty dvě děti cca 4-7 let mají společnou jakousi řeč, něco jako žvatlání, nebo drmolení...ale vykládají si tak spolu, rozumí si, je to regulerní paralelní řeč...
prý.
Když se poblíž objeví dospělý, tak ihned spolu takto děti přestanou mluvit...
Co si myslíte o něčem takovém.
Není to výmysl. Je to fakt, který může potvrdit jeden člověk.
Re: tzv. ptačí řeč
(zmp, 7. 12. 2014 12:06)
Řeč nemluvňat (žvatlání) a řeč dvojčat jsou dvě různé věci, nejsou však drmolením, tj. neartikulovanou řečí.
Za "ptačí řeč" pokládám "umění ptát se" (parcifalské otázky).
Žvatlání nemluvněte mohou rozumět rodiče, zejména kojící matky (žvatlání malého Ježíše prý rozuměla Marie).
Řeči dvojčat rozumí jen dvojčata (resp. jiní blíženci).
Potvrzení tohoto jevu člověkem, o kterém se zmiňujete, by bylo velmi vhodným příspěvkem do naší diskuse. Málo kdo se s tím totiž setkal. Mluví o tom např. R. Steiner. Oficiální „věda“ o tom samozřejmě také ví, ale zarytě o tom mlčí, neboť to odporuje jejím teoriím o vzniku lidské řeči...
iluze
(rebel, 7. 12. 2014 10:54)
Je fyzická realita iluze?
Je iluze hmoty fyzická nebo duchovní?
A duchovní, psychické jevy jsou skutečné nebo iluze?
A duchovní skutečnosti jsou duchovní nebo fyzické - když je vnímáme fyzikálně?
Re: iluze
(zmp, 7. 12. 2014 11:48)
Mimo absolutna a relativna je do relativního stvoření nutně vkomponována také iluze (viz dnešní odpověď v „Pravda II.“). Iluze je tedy součástí fyzické reality, nikoliv fyzickou realitou...
Iluze hmoty je fyzická, neboť fyzická hmota je iluzorním projevem fyzických sil (sil působících ve fyzickém světě), které jsou duchovního původu...
Duchovní a psychické (duševní) jevy jsou relativně skutečnými či iluzorními projevy duchovních sil, projevujících se v duševním a v duchovním světě...
Duchovní síly projevující se fyzicky nevnímáme fyzikálně, ale duševně-duchovně. Fyzikální reakce našich smyslů jsou tzv. „počitky“ (smyslové reakce), nikoliv vjemy...
je vše trojné? je vše v trojici?
(rebel, 7. 12. 2014 11:00)
Máme svatou trojici, máme trojčlennost v sociálním organismu, máme tělo dušia ducha....máme tézi, antytézi a syntézu...atp...
Dá se říci, že vše se trojné, trojčlenné?
A jestli ano, tak proč?
Jestli je duševní vlastně duchovní (tedy že duševno = duchovno), potom se ptám:
Existuje něco třetího - ještě něco mimo fyzické a duchovní?
Re: je vše trojné? je vše v trojici?
(zmp, 7. 12. 2014 11:28)
Ve světě relativních projevů (vnější/vnitřní) je vše trojné (trojčlenné). Relativní stvoření představuje dualitu (vnějšího a vnitřního) stvořenou z absolutna, jež je dualitě přítomno spárou předělu (/ = //):
- vnější/vnitřní = vnější//vnitřní = tam vně/tady/tam uvnitř.
Relativní stvoření není jinak možné!..
Duševní není duchovní!
- vně forma možnosti/nula ve spáře/uvnitř možný tvar = duše/duch/tělo...
Pravda II.
(zmp, 15. 11. 2014 11:05)
Pravda II.
Otázka (PD, Teplice, 14. 11. 2014 12:12):
Nabízí se tedy následující:
Absolutno, popř.vědomí absolutna = duchovní svět?
Duchovní svět (absolutno) je onou kružnicí mezi mikrokosmem (tvar, např. Země) a makrokosmem (forma, např. nebe)?
Zda ano, zdá se také, že duchovní svět (absolutno) není statický, ale dle toho kam a kdy si ‘’posuneme'' hranici toho, co vše zrovna vnímáme jako jeden tvar (mikrokosmos) - člověk, národ, Země…
A zase bych se i vrátil k následujícímu - dvě různá NE.
NE, mikrokosmická - tedy ahrimanská?
NE - makrokosmická - tedy luciferská?
Pokud na tom něco je, lze vůbec tato různá NE sčítat? Asi lze sčítat jen NE stejného původu…
Kontakt těchto různých NE (pouze pomocí lidského vědomí) = NE x NE = ANO...
Odpověď (zmp):
Duchovní světy nejsou absolutní, jsou právě tak relativní (a tedy stvořené) jako fyzický svět.
Fyzický svět je iluzí hmoty naplněný duchovní svět.
To, co vnímáme jsou jednotlivé fragmenty světa, jako střepy rozbitého hrnce.
To, co je v prostoru spárou mezi tvarem a formou, je v čase okamžikem mezi minulostí a budoucností. Okamžik v čase a spára v prostoru jsou uzavřenou vstupní bránou (oponou iluze) do absolutna (věčnosti, nezměrna atp.).
Samotná spára je dána hranami (tvarem a formou) relativna, v níž je absolutno relativnem absolutně anulované. Relativně nulový obvod kružnice je konkrétním dynamickým tvořením (a udržováním) duálního relativna. Tento obvod je zván také „duch“, „stvořitel“, „rozum“, „vědomí“, „já“, „bod“ atp.
Dvě NE nejsou různá, ale stejná. Rozdíl vykazují jen vzhledem ke svému postavení (vnější/vnitřní, minulost/budoucnost) a tedy k předmětu negace.
Mikrokosmos i makrokosmos je člověk, nacházející se mezi Luciferem a Ahrimanem, jako Ježíš Kristus ukřižovaný mezi dvěma lotry.
V relativně duálním světě lze všechno sčítat, odčítat a dělit. Násobit lze jen síly.
Obě relativní NE jsou stejného původu. Obě jsou relativním (tedy NEpravdivým) projevem absolutna.
NE x NE = ANO nepředstavuje „kontakt“ obou NE (NE + NE), ale vzájemnou aktivně činnou interakci, jak ji vyjadřuje reálná matematika tzv. „násobením“. To, co se o násobení učí v našich školách je naprosto falešné. Fakticky (pravdivě) se v našich školách o násobení neučí vůbec nic...
Re: Pravda II.
(PD, Teplice, 18. 11. 2014 11:58)Tedy fyzický svět (relativně duální) je iluzí světa duchovního, který je relativní vůči absolutnu?
Re: Re: Pravda II.
(zmp, 19. 11. 2014 11:50)
Relativně duální svět je iluzorním projevem světa absolutního. Iluzorní je prostě proto, že není pravdivým (není absolutním) projevem absolutna.
Relativně duální je tedy již duchovní svět, který se vývojem postupně zhušťuje až do pevné podoby "země" fyzického světa...
Re: Re: Re: Pravda II.
(PD, Teplice, 19. 11. 2014 17:51)
Jak si tedy představit tvar a formu v duchovním světě? Jen jako ideu tvaru a formy?
Také mi není jasné, jaký tvar je myšlen v případě oné kružnice ’'bodu - absolutna’' mezi tvarem a formou. Tvarem je zde myšleno vše hmotné? Nebo cokoliv hmotného? Nebo asi obojí. Aha, nebo se to týká jen duchovního světa - idea tvaru a formy? Onen ‘’bod'' je mezi ideou tvaru a formy? Mně se to totiž ‘’mlátí''', nedokážu se přesně zorientovat, kdy v jaké rovině se zrovna kdy v debatě tedy nacházíme, zda na relatinvě duálně-fyzické úrovni či relativně duálně-duchovní…
Re: Re: Re: Re: Pravda II.
(zmp, 20. 11. 2014 10:21)
Duchovní tvar a formu si můžeme představit jako ideální (jako ideu). Fyzický tvar a forma je jen hmotným obrazem duchovního tvaru a formy.
Představte si duchovní tvar a formu jako plechový kyblíček. Vnitřní forma kyblíčku je „možností“ pískové bábovky, jejíž pískový tvar je obrazem „možného“ tvaru v lůně kyblíčku. Naplněním formy (možnosti) kyblíčku pískem naplníme vlastně možný tvar v lůně kyblíčku. Po vyklopení pískové bábovky z kyblíčku se však na pískovišti (v hmotném světě) objeví jen pískový obraz možného tvaru, který nadále zůstává v lůně formy kyblíčku (v duchovním světě).
Lze tedy říci, že forma a tvar (relativní možnost a možné) existují jen v duchovním světě (ve světě kyblíčků, ve světě idejí). Ve fyzickém světě existují jen jejich „hmotné“ obrazy (pískové bábovky, kovové odlitky, tvary a formy vytesané v kameni atp.), které mají, na rozdíl od duchovního tvaru a formy, tzv. „plnou existenci“. Proto ve fyzickém světě mluvíme o naplňování idejí, o plném uskutečňování nenaplněných idejí.
O duchovní jednotě tvaru a formy, například o synovském tvaru (tvoru) v mateřském lůně (otvoru) mluví bible jako o tzv. „neposkvrněném početí“. Písková bábovka je tedy počata jako „poskvrněné početí“.
Do těchto duchovních principů jsou nevědomky zasvěcovány hrou již předškolní děti, ve škole zvané „pískoviště“...
Absolutnem není obvod kružnice či bodu, ale jejich absolutně nulový obsah.
Naplníte-li obvod kružnice relativním obsahem (např. tzv. „mnohostí bodů“), dostanete mezikruží. Vnější tvar a vnitřní forma mezikruží (tj. obraz tvaru a formy) Vás pak mohou poučit, že tentýž vnější tvar a vnitřní formu (jejich ideu) má i obvod kružnice či bodu...
Bod je vlastně „mikro-obvod“ kružnice, a je tedy samotnou ideou tvaru a formy, nikoliv mezi tvarem a formou.
Duchovní obvod kružnice (bodu) se však současně nachází mezi formou vnějšího okolí obvodu a tvarem vnitřního obsahu kruhu, jak je to patrné při vyříznutí obvodu kružnice do archu papíru...
Učiníte-li představu vyříznutého obvodu kružnice předmětem své meditace (opakovaného představování a promýšlení), časem se ve věci natolik zorientujete, že si už nebudete muset nic pamatovat. Vše kdykoliv bleskově odvodíte z představy vyříznutého obvodu kružnice...
Re: Re: Re: Re: Re: Pravda II.
(PD, Teplice, 20. 11. 2014 11:52)Tedy ano, pak mě šlo tím spíše o zorientování se v diskusi…k asi správné představivosti ale stále tedy nevím, co je myšleno tím archem papíru, to mě mate - že ta představivost o tom je založena na tom, že to vše si představuji již na samotném tvaru (nebo idea tvaru?) - arch papíru. Že to pak i evokuje to, že i to absolutno je následkem relativna. Není lepší onen arch papíru (už nyní) nahradit (snad?) chaosem? A že právě chaos je jednotou tvaru a formy, nikoliv duchovní svět - tam tvar a forma je v podobě právě těch idejí…
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda II.
(zmp, 21. 11. 2014 12:31)
Protože věc zobrazujeme ve hmotném světě, zastupuje v něm arch papíru stav před projevem počátku (obvodu kružnice) v relativním tvaru (archu) a formě (archy), v relativně VŠEM, co JE. Tento stav před počátkem, který můžeme nazvat „pra-stavem“, je archaické NIC, co NENÍ.
Absolutní NIC, co JE v relativním světě anulováno (0) jako obsah počátku relativna je tedy jiným stavem.
Velmi dobře jste vystihl, že archaické NIC, co NENÍ (zobrazené archem papíru) lze zpětně označit za neprojevený stav chaosu tvaru a formy. Tvar a forma v tomto neexistujícím pra-stavu nejsou relativní jednotou, ale zmatením tvaru a formy, lze dokonce říci neexistující „nicotou“.
Absolutno tedy není následkem relativna, ale příčinou projevu relativna, které je dáno ohraničením (obřezáním) chaosu obvodem kružnice (Mojšíšovým duchem nad vodami), ohraničením chaosu na relativní formu okruhu (archu) a relativní tvar kruhu (arch). Dokud se relativní tvar a forma (arch a archa) plně neprojeví ve hmotě, jsou čistými idejemi duchovního světa...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda II.
(PD, Teplice, 30. 11. 2014 20:15)
Mohl by jste, s ohledy na toto vše, do toho nyní zakomponovat následeující dva pojmy?
- na počátku bylo slovo
- prvotní hřích
Ty pojmy jsou pro mne moc obecné + neznám jejich původní kontext atd. Např.:
Počátek čeho přesně?
Co autor slovem (jako pojmem) přesně myslel?
Prvotní čeho přesně? Hřích vůči čemu přesně?
Apod...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda II.
(zmp, 2. 12. 2014 10:41)
Mojžíš mluví o tom, co bylo na počátku (0) obřezáno jako kulovitý objem Nebe a Země, jako:
- ne-prostor (Nebe, forma, otvor, možnost atp.) a
- prostor (Země, tvar, tvor, možné atp.).
Jan mluví o tom, co bylo na tomtéž počátku (0) počato jako míra (poloměr) Nebe a Země, jako:
- vnější čas (poloměr formy Nebe) a
- vnitřní čas (poloměr tvaru Země).
Protože na počátku (0) má objem Nebe i Země stejnou míru (vnější = vnitřní) může Platón říci: „Čas vznikl s Nebem!“
Vnější a vnitřní míra se odlišují až následujícím vývojem, který česká mluvnice naznačuje stupňováním:
- stupňování prostorové = největší-větší-velké-0-malé-menší-nejmenší
- stupňování časové = nejstarší-starší-staré-0-mladé-mladší-nejmladší
Všimněte si, že na vnější straně (vlevo od nuly) objem i míra narůstají vně předchozího stupně, zatímco na vnitřní straně (vpravo od nuly) stupňování pokračuje uvnitř prvního stupně (malého i mladého). Tzn., že tu máme v obojím stupňování (v prostoru i v čase) co činit s dvojím zcela odlišným vývojem:
skládání-0-rozkládání (sčítání-0-dělení)
Janovo „Na počátku bylo Slovo“ mluví o početí v čase, ať už jako lidského slova, či Slova Božího zvaného též božský Logos (Kristus je duch času!), či lidská logika (například matematická):
Stupňování lidského slova = souvětí-věta-slovo-0-slovo-slabika-hláska
Tzv. „prvotní hřích“ souvisí s vnitřním vývojem druhého stupně (menší), v němž je (abstraktně řečeno) uvnitř obsahu tvaru (malého) vyříznut menší otvor a menší tvar (tvor). Tak z kruhu prvního stupně vznikne mezikruží s malým vnějším tvarem (Adamem), menší vnitřní formou (Evou) a menším synovským tvarem v lůně Evy. Máme tu tedy co činit s hříchem v podobě „poskvrněného početí Evy“.
Re: Re: Re: Re: Re: co je nad bohem?
(zmp, 17. 12. 2014 10:09)