Filosofie + duchovní věda 27
Komentáře
Přehled komentářů
- abych řekl pravdu, tak nadpisu jsem si nevšiml...to ale nic nemění + Vy jste ho vyjasnil...
- děti jsem schválně zmínil proto, abych poukázal na opodstatněnou výjimku, která z mé úvahy následně neudělá právě v této věci rozpor - šlo mi o podstatu! Ano, rozporu jsem se dopustil slovního (nikomu, ale zároveň mimo dětí). Přijde mi ale, že tímto slovním rozporem jste ve své úvaze přehlušil vše o co mi v té věci opravdu šlo., na co jsem tím poukazoval. Tedy jste mi tím i následně v podstatě přiřadil neopodstatněnou roli (jen roli opodstatněnou dle rozporu slov).
- Obecně, třeba:
dle satanského devatera - ryje hubou o zem
devatera má plné zuby (má naryto) - hledá něco jiného = hledající
dle desatera = barikáda dobra
- Když jsem psal že - ''To, že jedna strana má potřebu či musí ještě tou držkou rýt zem (ale tito už asi nejsou ti, kteří nejsou ani ryba ani rak, jak píšete) neznamená, že tak musí i strana druhá (popřípadě hledající), která už tu potřebu nemá (pak aktivní obrana), jinak by právě ONI (barikáda dobra) šli proti vlastnímu vývoji.’’ …Tím jsem říkal, že - ani rak ani ryba mi spíše připadá na hledajícího. Druhá strana = barikáda dobra. ''Popřípadě hledající’' - zde jsem si dovolil počítat s tím, že se všichni hledající nevydají zpět k devateru či na cestu nihilismu.
- Je v tom přeci vývoj. Barikáda dobra musí existovat + tvořit (+ v rámci mé dřívější úvahy). Hledající musí něco najít - co s ním právě koresponduje + to případně posunout dál, co následně někdy bude hledat někdo jiný (či zas on sám), co bude jeho potřebou pro naplnění (v tom či onom životě) atd. atd = vývoj.
Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(zmp, 19. 10. 2014 22:59)
Nedejte se odradit tím, že jsem nedbal na to, co jste chtěl říct, ale na to, co jste řekl. Mám za to, že v dialogu musíme vážit slova a dávat si pozor na pojmy nepřipouštějící žádné výjimky, jako např. pojem „nikdo“, „nic“, „vše“ atp. Vaše výjimka se navíc opodstatněně netýká jen dětí, ale všech nesvéprávných. Proto nelze vnucování a násilí jen tak šmahem odsuzovat jako zlo.
Dopustíme-li se rozporu, pak z toho druhá strana nemůže oprávněně vyvozovat, že tím chceme na něco poukázat, ale musí oprávněně trvat na uznání a odstranění rozporu. Chceme-li totiž aby bylo správě rozuměno tomu, co říkáme, pak z našeho projevu nesmí nikdo nic ignorovat, ani k němu nic přidávat, ale musí se věrně držet toho, co říkáme a nespekulovat o tom, co jsme chtěli říci.
Každý se ve svém vyjadřování může mimoděk dopustit rozporu. Ten se však stává překážkou, přes kterou nelze pokročit dál, dokud ji neodstraníme.
Tzv. „satanské devatero“ jsem kdysi četl, avšak nepokládám ho za hodné zapamatování a proto jsem ho úplně pustil z hlavy. Rebelův výraz „ryje hubou o zem“ jsem tedy pokládal jen za neotesané vyjádření a nechtíc jsem přehlušil (protože jsem to nepochopil), jak říkáte, oč Vám vlastně šlo. Popravdě se v tom neorientuji ani nyní, neboť ve Vaších slovech nenalézám jednoznačně řečeno, kam kdo vlastně patří. Kam řadíte tzv. hledající, kam ty lhostejné (ryba ani rak), a kdo je vlastně ve které barikádě.
Z Vašich slov jen hádám, kdo má vlastně potřebu „rýt držkou o zem“ a kdo ji nemá. Ti lhostejní, ti hledající nebo obojí? Také mi není jasné, čím by jinak „právě ONI (barikáda dobra) šli proti
vlastnímu vývoji“?
Z Vašich slov „že se všichni hledající nevydají zpět k devateru či na cestu nihilismu“ hádám, že někteří se zpět vydají a někteří nikoliv. Hádám správně?
Také mi nepřipadá jako správné tvrzení, že „hledající musí něco najít“. Kdyby museli, pak by to nebyli hledající, ale naprogramovaní roboti. Myslím, že mohou, ale nemusí něco najít.
Možná jsem jen nechápavý a proto bych tu prosil o jednoznačnou řeč, abych nemusel hádat či si domýšlet něco, co jste neřekl, popřípadě se smířit s nepochopením toho, co jste řekl...
Re: Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(PD, Teplice, 20. 10. 2014 11:07)
Souhlasím.
Ale řekl bych, že je rozpor a rozpor.
Vážný rozpor - V jedné diskusi zastávám názor, že slunce září jen zeleně. V diskusi jinde zastávám názor, že slunce neexistuje.
Následný rozpor - V diskusi zastávám názor, že slunce září vždy zeleně. V dalším příspěvku doplním, že ráno a večer září modře.
Vážný rozpor + následný - viz. kombinace
Rozpor slovní - můj případ - nikomu mimo dětí…vše v jednom příspěvku…
Tím chci říci, že jsem se v této věci dopustil toho ‘’nejlehčího až pochopitelného'' rozporu, ale z Vašich slov si připadám, jak kdybych se dopustil nějakého rozporu vážného. Jste přísný, ale beru to.
Také souhlasím s tím, že někdy nedokážu přesně a hned vyjádřit to co chci tak, natož tak, aby to i bylo pochopeno tak, jak jsem sám myslel aby bylo.
Někdy bráním svá slova ne proto, že mám pravdu, ale proto, aby byla správně pochopena. Aneb když řeknu, že slunce září zeleně, ale druhá strana to pochopí tak, že říkám, že září hnědě, tak pak obrana se týká správného pochopení, nikoliv toho, že mám pravdu. Už jsem na to někde v diskusi narazil, druhá strana nerozlišovala pravdu od pravdivého pochopení druhého, až pak mi to došlo, zmínil jsem to, a diskuse šla hned lépe. Druhý pochopil, že mi nejde o to, abych měl pravdu, ale abych bych správně pochopen - až následně se řešilo, zda jsem měl pravdu - kde je pravda.
Zde nemohu mluvit za Rebela, ale jeho pojem ‘'ani ryba ani rak’’ + toho popis ve mně evokuje pojem o tom ,kdo má naryto + má už toho plné zuby, ale je vlažnej něco dělat proti tomu. Rebel zde možná tím označil hledajícího (ani ryba ani rak), ale zároveň v další větě vlastně označil hledající jakoby za nihilisty (jsou vlažní + nezájem). Prostě, řekl bych, že pojmem ani ryba ani rak, nelze všechny házet do pytle - vlažní a nezájem. To bych prostě řekl, že to už je určení hledajícího+ každý má jinou hranici toho, kdy ještě je ještě vlažnej + nezájem. Nebo možná lépe řečeno ‘'ani ryba ani rak + vlažní a nezájem’' = určitý momentální stav určitých hledajících. Teď otázka - budeme se všichni řídit a přizpůsobovat svět s ohledy na toho, kdo má onu hranic (vlažnej+nezájem) posunutou až někam k bombardování školek? Budeme všichni na to a na něj čekat a nic nedělat. Zatím s ním rýt hubou zem? (proti vlastnímu vývoji, viz to ONI). V čem půjdeme proti? V tom, že na něj nečekáme? Však čekáme, nic mu nevnucujeme? Jen (pardon, bez jeho dovolení) tvoříme paralelně barikádu dobra…
Re: Re: Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(zmp, 21. 10. 2014 9:59)
Nikdy nepočítejte s tím, že v dialogu bude druhá strana korektní, tím méně s tím, že bude např. pohlížet na rozpory tak, jako Vy. Vždy počítejte s tím, že druhá strana Vás chce nachytat na nějaké chybě, nejlépe na rozporu. Pro ni platí „rozpor jako rozpor!“, „chyba jako chyba!“ Samozřejmě, že na každou chybu a rozpor v průběhu dialogu upozorní. Ne snad proto, aby jste ji mohl napravit, ale proto, aby si toho všichni všimli. Jakmile nabude dojmu, že jich už nasbírala dost, pěkně Vám je shrne a ke všemu ostatnímu, co jste řekl správně, i kdyby toho bylo sebevíc, pouze podotkne: „A s tím ostatním je to zrovna tak!“
Čert vezmi nekorektní druhou stranu. Jenže je-li dialog veřejný (na internetu, v TV, v novinách, na náměstí, v hospodě atp.), pak nejde jen o druhou stranu, ale také o přihlížející „veřejné mínění“, u kterého si přece nepřejete, aby bylo druhou stranou oklamáno.
Pro veřejné mínění ovšem také platí: „rozpor jako rozpor!“, „chyba jako chyba!“ a za to správné, jemuž zpravidla nerozumí, pokládá jen to, co druhá strana nerozporuje, i kdyby to byla sebevětší pitomost.
Proto je lepší omyly a protimluvy nijak nevysvětlovat, ale obratem říci věc jinak, správně, lépe, přesněji, srozumitelněji, atp. Navíc, budeme-li ve svých výrocích jednoznační, tím snadněji nám veřejné mínění může porozumět, což u protivníka v dialogu můžete očekávat jen vzácně. Totéž platí i pro případnou obranu slov, která nebyla správně pochopena.
Budeme-li takto postupovat, veřejné mínění nám odpustí i případné omyly, ke kterým se přiznáme a nekorektnímu protivníkovi vezmeme vítr z plachet.
Například řeknete: „Nejde mi o to, abych měl pravdu, ale abych bych správně pochopen.“
Správně jste měl říci: Nejde mi o to, aby mi bylo dáno vždy za pravdu, i tehdy když ji nemám, ale abychom v dialogu k pravdě dospěli bez ohledu na to, kdo ji vysloví...
Takovou opravu však v dialogu od protivníka nečekejte. Spíše počítejte s tím, že právě mu jde o to, aby mu bylo dáno za pravdu i tehdy když ji nemá. Jeho reakce na Vaše nepřesné vyjádření bude tedy zpravidla následující: Nebudu marnit čas úsilím o správné pochopení někoho, kdo nechce říkat pravdu!
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(PD, Teplice, 21. 10. 2014 14:09)
…ano, nebylo by moudé s tím počítat + ano, bohužel tomu tak často je.
Jen bych si dovolil říci, že Vaše poslední věty (má věta + její správná Vaše verze)…že se spíše jedná o dvě pravdy, že diskuse by měla mít v tomto směru ‘'jakoby dvě fáze’’ platné pro obě strany :
1.„Nejde mi (nejprve) o to, abych měl pravdu, ale abych bych správně pochopen.“ + abych druhého správně pochopil.
Aby i nedošlo k - Vaše podobenství o hře v dámu + každý na jiných políčkách
2.''Nejde mi o to, aby mi bylo dáno vždy za pravdu, i tehdy když ji nemám, ale abychom v dialogu k pravdě dospěli bez ohledu na to, kdo ji vysloví...''
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(zmp, 22. 10. 2014 7:36)
V dialogu můžete počítat jen s tím, co platí pro Vás, nikoliv s tím, co platí pro druhou stranu.
1a/ Vám musí jít jen o to, abyste druhou stranu správně pochopil.
1b/ Abyste byl správně pochopen, musejí být Vaše slova tak jednoznačná, že druhé straně vůbec neumožní, aby jste nebyl správně pochopen. Jinak se na chápavost druhé strany nelze spolehnout...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(PD, Teplice, 23. 10. 2014 17:34)
Pardon, to mé (+ ano…) v první větě předchozího příspěvku - patřilo tomu co jste psal dále…
Jestli to tak mohu říci, tak Vaše věty možná nerozlišují následovné:
diskutující jsou - 1. dva žáci
2. učitel a žák
3. dva učitelé
A také - A - řeší něco již odhaleného
B - řeší se něco ještě neodhaleného
A to ještě nerozlišuji to, kdo si kdy opravdu myslí čím a kdy je. A že ten, kdo zná pravdu jí umí i jednoznačně popsat.
Někdy možná i učitel musí hrát roli ''nechápavého žáka'', aby druhému pravdu přiblížil - aneb jeho snaha být správně pochopen = zná pravdu, ale neumí jí jednoznačně popsat, nebo je druhá strana nechápavá, tak se mu to snaží přiblížit i třeba takto a individuálně (jako správný učitel). Nebo naopak, žák něco nechápe a učitel neví jak mu to jinak říci - zde oba by se měli snažit být správně pochopeni druhou stranou. Aby učitel věděl, kde má žák ony mezery pro pochopení…a učitel, aby to žák vše pochopil. Řekl bych totiž, že žák často ani nepozná jednoznačnost, pokud s ní učitel i disponuje. Natož to, že jednoznačností se mu zde říká pravda. Prostě, Vaše věty po naplnění ve mně evokují diskusi dvou dokonalých (znají pravdu + jí umí jednoznačně vyjádřit druhému - druhá strana je také dokonalá - proto onu jednoznačnost pozná a pravdu pochopí. Ale to je nemožné - oba znají všechny pravdy - vlastně si nemají co říci… (?)
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(zmp, 24. 10. 2014 10:47)
Souhlasím. Já v dialogu rozlišuji jen dva diskutující. Nic víc.
Mluví-li oba jednoznačně, diskuse je nutně krátká. Mluví-li jednoznačně jen jeden, diskuse je nutně dlouhá. Nemluví-li jednoznačně nikdo, diskuse nikdy neskončí, popřípadě si nepochopení diskutující vjedou do vlasů.
Nepodezřívám Vás, že by jste se v naší diskusi stavěl do role učitele a já se do ní rovněž nestavím. Říkám jen, co pokládám za správné.
Řeknu-li, že čert patří do barikády dobra a anděl do barikády zla, pak není možné, aby druhá strana nepoznala, že se mýlím.
Znají-li a říkají-li oba pravdu o předmětu diskuse, pak zbytečně neklábosí a vše, co si mohou říci, vyjádří několika málo slovy. Že si nemají co říci je pouhé zdání pro ty, kteří danou pravdu neznají...
stvořitel spáry
(rebel, 24. 10. 2014 6:38)
Když toto četl jeden známý, velmi se divil takovým názorům. Zhruba říkal: Na první pohled se to zdá jako naprostý úlet, že v nějaké spáře je zaklet duch.
Je to taková pohádka pro dospělé. Má to sice určitou logiku, ale zní to skoro absurdně až šíleně. Duch ve spáře!
Budiž. Je-li duch ve spáře, jak se tam dostal? Kde je jeho stvořitel? Nebo duch sám je svůj stvořitel? A kde je podle této na první pohled šílené logiky Kristus?
Re: stvořitel spáry
(zmp, 24. 10. 2014 10:30)
Vy máte ale bláznivé známé!
Na první pohled se zdá, že mluví rozumě a přece plácá nesmysly. Jak přišel na to, že v nějaké spáře je zaklet duch? Jak mohl takovou pitomost ze spáry svých úst vůbec vypustit?
Je smyslem vývoje splynutí s Bohem?
(rebel, 24. 10. 2014 6:49)
Je smyslem vývoje opětovné rozplynutí se v bohu? Tedy něco jako unio mystica?
Tzv. východní nauky jako je joga, buddhismus aj hovoří o nějaké nejvyšším stavu a smyslu lidského vývoje. Buddhismus má osvícení. Joga rozplynutí v nirváně - jako v bohu.
Západní křesťanské učení hovoří o nalezení království božího.
Křesťanská duchovní věda hovoří o tom, že lidské já nalezne Krista v sobě a tím dostává věčnou božskou individualitu.
Tedy smyslem vývoje není rozplynutí se zpět v bohu, jako panenka ze soli se opět rozpustí v moři.
Smyslem vývoje je nalezení sebe jako Krista nebo Krista v sobě. Prostě nalezení nějaké věčné, tedy nesmrtelné podstaty v sobě.
Známý mi říkal: Co máš proti rozplynutí se pananeky ze soli v božském stavu?
Možná se ti to nelíbí. Možná máš sobeckou touhu se zachovat na věky jako já. Bojíš se smrti.
Ale ty nemáš jiný důkaz, kromě takových obecných řečí. Jaký máš důkaz, že smyslem je v opakovaných reinkarnacích vydobýt si svoji věčnou božskou podstatu (a co to vůbec je?) a ne se rozplynout v původním oceánu božského vědomí - budiž - nazvěme ho třeba Stvořitele?
Re: Je smyslem vývoje splynutí s Bohem?
(zmp, 24. 10. 2014 10:06)
O jakém vývoji by mělo jít, kdyby jeho cílem byl výchozí stav?
Váš známý myslí tendenčně:
Mluvíte-li o věčné božské podstatě, tu se ptá: Co to vůbec je?
Mluví-li on o původním oceánu božského vědomí, tu se neptá: Co to vůbec je?
Kristus a spára
(rebel, 18. 10. 2014 16:20)
Chaos vnějšího světa uspořádáváme tak, že jednostlivosti řadíme vedle sebe prostorově, nebo v čase za sebou.
Ve spáře mezi věcmi je absolutně anulovaná mezera, spára. Ta spára je klíčem k nalezení Krista?
Jak souvisí spára a Kristus?
Kde je spára v čase? Ten je stále jeden. Maximálně zde jsou jednotlivé časové úseky, vteřiny atp. Ale každé hodiny na světě běží jinak. Na každých hodinách je jednotlivý časový úsek odlišný, stejně pak i spára mezi časovými úseky.
Jak se liší svým vznikem jeden Kristus vnějšího světa od mnohosti Kristů vnitřního světa?
Re: Kristus a spára
(zmp, 19. 10. 2014 15:05)
Jak vypadá chaos a jak se od něho liší uspořádaný stav?
Obojí předpokládá mnohost nějakých jednotlivostí:
- neuspořádaná mnohost jednotlivostí = neřádná mnohost = mnohost sama o sobě = chaos
- uspořádaná mnohost jednotlivostí = řádná mnohost = mnohost v řádu = řád = jednota
Chaos (neřád) představuje například mnohost zrnek písku v poušti.
Jednotu (řád) představuje například mnohost zrnek písku uspořádaná v pískovou bábovku.
Tvrdíte, že v jednotě mnohosti (v řádu bábovky) jsou jednotlivá zrnka písku uspořádaná „vedle sebe“.
Nuže, jak jsou jednotlivá zrnka písku v neuspořádané mnohosti (v poušti)? Nejsou snad také vedle sebe?
Pojmem „vedle sebe“ nelze odlišit chaos od řádu! Ponechme tedy pojem „vedle sebe“ chaosu a pro řád hledejme jiný výraz.
V řádu času jste ho už našel:
Vedle sebe v řadě (v řádu) = „za sebou“ či „před sebou“ (dřívější/pozdější)!
V prostoru jsou jednotlivosti také vedle sebe, nikoli však v jedné řadě za sebou či před sebou, ale do všech stran za sebou či před sebou, nad sebou či pod sebou. Protože pojem „vedle sebe“ jsme nechali chaosu a pojem „za sebou“ či „před sebou“ řádu času, zbývá nám pro řád prostoru již jen pojem „nad sebou“ či „pod sebou“ (vnější/vnitřní).
Protože čas je relativní (vztahový), nemůže být „stále jeden“ jak tvrdíte, ale musí být nutně duální (podvojný), jak napovídá jeho řád „za sebou“.
Duální čas = minulost/budoucnost = současnost
V čase (v současnosti) je mezi minulostí a budoucností Vámi hledaná spára (předěl), která je vždy jediná, bez ohledu na to, na jaké díly (časové úseky) čas rozdělujeme, jakou jednotkou míry čas měříme.
Ta spára v čase není statická, ale dynamická, protože se pohybuje z minulosti do budoucnosti.
A protože mírou času měříme minulý a budoucí čas, nikoliv obsah spáry mezi minulostí a budoucností, nemá obsah spáry času nijakou míru času, není v ní přítomen nijaký čas, ale tak zvaný „okamžik“ bez míry. Jinými slovy, v současnosti, ve spáře mezi časem minulosti a časem budoucnosti, je „nulový okamžik přítomnosti“!
Současnost = minulost/budoucnost = minulost/0/budoucnost = minulost/přítomnost/budoucnost.
Tento nulový okamžik přítomnosti znáte z křesťanského letopočtu, jako nulu (0) mezi vývojem minulosti (před Kristem) a vývojem budoucnosti (po Kristu).
V křesťanském letopočtu je tedy nulový okamžik zachycen staticky a od něj se dynamicky sleduje vývoj míry minulého a budoucího času.
V reálném čase je statická souhrnná míra času minulosti a budoucnosti a v ní se dynamicky pohybuje okamžik přítomnosti (0). Je to právě dynamika nulového okamžiku, co dělá čas časem, co vyvolává iluzi dynamicky plynoucího času.
Že je okamžik v čase skutečně nulový (0) si můžeme uvědomit například při určování okamžiku poledne. Skutečně však určujeme, že okamžik poledne ještě není, a že už není. Samotný okamžik nám nezachytitelně proklouzne jako voda mezi prsty. Proto se mu lidově říká „prchavý okamžik“...
Jako má svůj čas vývoje vnější makrokosmos, tak ho má také vnitřní mikrokosmos.
Jako má svůj okamžik přítomnosti makrokosmos, tak ho má také vnitřní mikrokosmos...
V obou případech je absolutně nulový okamžik (0) dynamickou příčinou relativního projevu statického času, nikoliv relativní čas příčinou absolutního okamžiku...
Re: Re: Kristus a spára
(rebel, 21. 10. 2014 16:18)
Kdo nebo co je ve spáře?
Tuším, že by tam mohl být Stvořitel, nebo Kristus, nebo duch.
Ale ten, kdo stvořil spáru, ten v ní přece nemůže být, protože ona je jeho projev. A jak nám tu často opakujete: Jako pláč dítěte není dítě, tak ani projev není to, co se projevuje. Takže zase nevím, kde bych hledal někoho - byť i jen jednoho - z božské Trojice. A už vůbec nevím, kde by mohli být všichni tři.
Re: Re: Re: Kristus a spára
(zmp, 22. 10. 2014 7:24)
Ve spáře je vždy jen duch. Jaký je to duch se projeví mimo spáru.
Vyřízneme-li do papírové plochy obvod kružnice, rozdělíme arch papíru na obříznutý vnitřní kruh (možný tvar těla) a obříznutý vnější okruh (možnost formy duše). Obvod kružnice (kruž-nice = kroužící nic), který kruh (arch) a okruh (archu) obřezal, se v absolutně nulové spáře, mezi oběma obřezanci, vůbec (absolutně) neprojeví. Jeho relativně duálním projevem je vně obřezaná forma archy a uvnitř obřezaný tvar archu.
Tak to také popisuje např. Mojžíš:
„Na počátku stvořil Bůh Nebe (archu) a Zemi (arch)... a duch boží (obvod kružnice ve spáře) se vznášel nad vodami.“
A protože projev není tím, co se projevuje, obřezaný arch s archou (muž a žena) nejsou obřezávajícím obvodem kružnice...
Miroslav Plzák
(rebel, 21. 10. 2014 18:09)
Proč je dílo MUDr. Miroslava Plzáka - psychologa na partnerské vztahy tak oblíbené?
Ale prý u žen méně. A u akdemiků prý už vůbec ne. Ti ho jen strpují se zaťatými pěstmi.
Re: Miroslav Plzák
(zmp, 22. 10. 2014 7:02)Miroslav Plzák byl typický praktický vědec, který neměl důvěru k tzv. „teoretické vědě“. Proto ho akademici neměli rádi. Léta pracoval v manželské poradně a tak měl bohaté praktické zkušenosti s partnerskými vztahy, které uměl také literárně zpracovat a s humorem v nich promlouvat až na dno lidské duše. To se přirozeně líbilo především mužům. Plzáka neměly rády ženy s „malým ž“, neboť měl neskrývanou úctu jen k ženám s „velkým Ž“...
vzkaz totality poddaným občanům = otrokům: nepříčetnost vraha jako polehčující okolnost
(rebel, 16. 10. 2014 11:15)
Nějaká cigánka zranila ve nějaké škole ráno před vyučováním nožem několik studentek a jednoho kluka zabila nožem. Již v minulosti byla za podobnou věc dána do detenčního ústavu, odkud nemá volný pohyb.
Ale protože prý není trestně odpovědná, protože je nepříčetná, tak ji za dobré chování jako bezproblémovou soudce i blázinec propustili mezi obyčejné lidi. Asi vysadila léky a toto provedla.
Na diskusích o tomto zločinu jen nářky: Dělejte s tím něco, naši zastupitelé, soudcové, policisté.... odvážnější tyto hajzly posílají do pr...do háje atp. Jen řeči a řeči.
Jako obvykle: Prý selhali jednotlivci...ministr odvolal ředitele blázince. Opět řeší jen nepodstatné věci, ne systém, který selhává na všech frontách.
Aby utišili neštěstí rozjitřených rodičů, spolužáků, nesrané veřejnosti...tak aby jim zalepili huby, tak odvolají nějakého osla, který je jen kolečko systému.
Sami totalitní vládcové a vlastně utajení a skrytí skuteční viníci této a podobných tragedií říkají: No, dnes a zítra jsou ve škole psychiatři, pomáhají vynerveným spolužákům, ale emoce se za chvíli utiší, opadnou a vše zase vejde do starých kolejí...
To je panečku opatření totalitní vlády...
Jako opatření ještě udělali to, že všude u škol stojí policisté...
óóóó...jak je totalita hodná, jak se stará o své otroky...jak je chrání, jak o ne pečuje...hlídají je policajti....hmmmm
Ne eleminovat jednou provždy takové zrůdy a devianty z lidské společnosti...ale naopak, ještě více je budeme pouštět a dáme ke školám rengenové bráýny, kterými budouludí procházet, aby u sebe neměli nože atp. Budeme hlídat školy bezpečnostními agenturami, všude budou kamery, psy, detekční přístroje...tak se připravíme na zločince, které shválně proto dokola budeme pouštět mezi slušné bezbranné naivní lidi...tak...
A soudce ještě prý váhal, že nevezme vražedkyni do vazby, prý se může volně pohybovat, protože je nepříčetná...
to je jako polehčující okolnost!!!!
To, že chci vraždit je dle soudců důvodem k tomu, aby mi v tom nebylo bráněno.
Kdyby mi v tom někdo chtěl bránit, tak běda mu, to je diskrimanace, to je politicky nekorektní, je to gender dogma, vrah musí mít právo chodit mezi lidi, aby si mohl vybrat, koho chce zabít!
Toto vlastně ta soudkyně říkala lidem!
Pár lidí však tvrdě řeklo: Tak okamžitě dejte tu zrůdu té soudkyni dobytu, ať ji má u sebe...hned by mluvila jinak...
Kristus vnějšího světa a Kristus vnitřního světa
(rebel, 14. 10. 2014 10:20)
Píšete:
Událostmi na Golgotě přešel Kristus z duchovního světa na fyzický svět Země. A protože i ve světě Země platí základní relace dualismu „vnější/vnitřní“, musíme rozlišovat dvojího Krista:
Kristus vnějšího světa Země je jediný, všem lidem společný
Kristus vnitřního světa Země je individuálním pravým Já člověka, který se k němu vlastním úsilím vyvinul...
Ptám se: Kristus vnitřního světa se vyvinul k pravému já člověka nebo ke Kristu vnějšího světa?
A jaký je počet Kristů vnitřního světa? Je jich tolik, kolik je pravých já člověka? Kolik je pravých já člověka?
Když se Kristus vyvíjí, tak už je. Nebo není? Jak by se mohlo vyvinout něco, co ještě není ani jako idea? Tedy i vnitřní Kristus musí existovat v možnosti ještě dříve, než se vyvine.
Také by mne zajímalo, jestli vůbec a jak spolu hovoří Kristus vnějšího světa Kristus vnitřního světa.
A který z nich je větší a který menší? Je asi jiný. Jak jiný?
Je ten vnější třeba silnější než ten vnitřní?
Nebo je chytřejší? A v čem? Nebo umí něco lépe? A co?
Re: Re: Re: škodit a překážet zlu nyní není dobro, ale zlo
(PD, Teplice, 19. 10. 2014 16:09)